"Zastavte jí tam někdo!" zavolal jeden a já před sebou slyšela hlasy.
Rozeběhla jsem se co nejrychleji a uviděla jsem před sebou pět upírů. Vší silou jsem do nic narazila a prodrala se skrze ně do kulaté středně velké místnosti. Kolem dokola stály sochy upířích králů a královen. Na zdech byli sochy dracích a hadích hlav. Úplně vzadu stála Clarisa s Aaronem. Vykuleně se na mě koukali a já zase na ně.
Chtěla jsem se k nim rozeběhnout, ale za paže mě pevně chytil nějaký upír. Aaron na něj mávl rukou, aby mě pustil. Rychle jsem se k nim rozeběhla a chtěla jsem začít na Aarona ječet. Jenže jsem před nimi uviděla trůn, ve kterém byla socha nějakého obyčejného upíra, který v ruce svíral. Svíral.. Nic nesvíral! Jeho zdvižená ruka byla prázdná.
"Co? Kde to sakra je?" vyjekla jsem.
"Zdá se, že tu byl někdo před námi." Řekl rozzlobeně Aaron.
To mě dokázalo vytočit. Cítila jsem, jak se do mě vlévá vztek a ruce se mi formulují do pěstí. Vší silou jsem uhodila do té sošky, která se rozsypala na kousíčky. Aaron a Clarisa se rozzářili, já taky! Uvnitř sošky byl schovaný černý, dokonale vypracovaný kolík, který se třpytil.
Aaron se na mě s úžasem podíval. "Nevěřil jsem, že nám tvoje agresivní jednání bude nikdy užitečné." zavtipkoval nakonec a já se na táhla po kolíku.
"Au!" zařvala jsem, když mě kolík zapálil v ruce a já ho ihned pustila. "Co to sakra je?"
"Jsi královská. I když se jen kolíku dotkneš, tak ti ubližuje." Konstatovala Clarisa a Aaron se na mě smutně podíval a vzal mě za spálenou ruku.
"Pálí to?" zeptal se starostlivě a začal si prohlížet červenou čáru na mé ruce.
Jen jsem přikývla a Aaron mou ruku pustil. Vzal kolík a strčil si ho za opasek, otočil se ke mně a já si vzpomněla na mé původní plány.
"Hej! Ty!" zařvala jsem na Aarona rozzlobeně. Ten se na mě vykuleně podíval a já pokračovala. "Jak to, že si mi zakázal jít dovnitř!" rozčilovala jsem se.
"Nemohli jsme vědět, co nás tu čeká. Musel jsem tě držet v bezpečí." Začal mi vysvětlovat a chtěl mě chytit za ruku. Já ucukla.
"To, že jsme teď spolu, neznamená, že se kvůli tobě vzdám nebezpečných akcí!"
"To není jen kvůli tomu. Ty jsi poslední princezna z tvého rodu! Musíme tě držet dál od zbytečně nebezpečných věcí, při kterých není potřeba tvoje pomoc."
"To tě stejně neomlouvá." Odsekla jsem a vydala jsem se k východu. Aaron si jen povzdechl a vydal se za mnou.
"Tak vy spolu opravdu chodíte?" zaslechla jsem Clarisu, která mluvila tichým smutným tónem.
"Teď si nejsem tak úplně jistý." Řekl sklesle Aaron a mě ho začínalo být líto.
"Vždycky se můžeš vrátit do Ruska. Za mnou." Dodala sexy hlasem a já se k ní ihned otočila.
Vypadala překvapeně, ale ještě víc překvapená byla, když ucítila mou pěst na její tváři. A že se mi ta rána povedla!
Aaron se zasmál a Clarisa se sesunula k zemi. Všichni její muži se kolem mě seběhli a já chytila Aarona za ruku a táhla ho chodbou ven. Jeden upír nám chtěl bránit v odchudu, ale Clarisa mávla rukou, aby nás nechal jít.
"Teď si můj! Na to nezapomínej." Řekla jsem výhružným tónem.
"Rozkaz madam." Chytl mě kolem pasu a políbil mě do vlasů.
Venku před jeskyní se udivil ten upír, který mě nechtěl pustit dovnitř, jak jsem se tam dostala.
"Pane, nechápu.." začal se ihned omlouvat.
"Nech to být." Zastavil ho Aaron a společně jsme vypluli na hladinu. Helikoptéra nám přiletěla nad hlavu a dolů se spustil žebřík. Aaron se ho jednou rukou se chytil a druhou držel mě. Já se kolem něj obmotala nohama i rikama jako klíště a vrtulník nás vynesl nad hladinu.
Po chvíli jsme vyšplhali nahoru a posadili se na naše sedadla. Aaron zase chvíli mluvil s pilotem a já si mezitím svlékla neopren a zabalila se do ručníku, který mi Aaron před chvíli dal.
Sedla jsem si na sedadlo a sledovala Aarona, který se právě svlékal. Z vlasů mu odkapávali kapičky vody. Aaron zavrtěl hlavou a všechnu voda se rozletěla všude kolem. Pár kapek dopadlo i na mě. Pak se zářivě usmál a zabalil se do ručníku. Než odložil neopren pod sedadlo, vzal si z opasku kůl a pevně ho stiskl v ruce. Posadil se vedle mě a zaujatě si kůl prohlížel. Chtěla jsem se ho dotknout, ale nemohla jsem.
Podívala jsem se na svou spálenou ruku. Normální spálenina by se už uzdravila, ale tahle spálenina se nechtěla zahojit. Aaron dal kůl do koženého pouzdra a položil ho na sedadlo naproti nám. Pak vytáhl lékárničku a vyndal z ní mast, s kterou mi opatrně začal mazat mou bolístku.
"Co si měl s Clarisou?" zeptala jsem se tiše a Aaron ztuhl.
"Víš, když jsem byl v Rusku, párkrát jsme se spolu vyspali. Pro mě to bylo jen pobavení, pro ní to znamenalo víc. Kolikrát se mě snažila dostat do chomoutu." Odfrkl si Aaron a začal mi ruku zavazovat obvazem.
"To si nemůže dát pohov? Teď máš holku. Neměla by tě takhle za mými zády nabalovat." Zasyčela jsem rozzlobeně.
"Jen to zkoušela. Stále nemůže uvěřit, že jsem vstoupil vztahu." Zachichotal se.
"Proč? To si opravdu v Rusku klátil jednu ženskou za druhou?"
Povzdychl si. "Nejsem na to pyšný a štve mě, že o mé minulosti víš. Jestli chceš, tak zabiju každou, s kterou jsem něco měl." Zavtipkoval.
"Zlato, nemůžeš vyvraždit polovinu ženských na zemi." Zasmála jsem se.
"Polovina to nebyla!" bránil se okamžitě. "Jen třetina." Dodal nakonec a rozesmál se.
Já se zatvářila smutně a sklonila jsem hlavu.
"Ale no tak!" pošťuchoval mě Aaron. "Bylo jich hodně, ale s tou třetinou jsem to přehnal." Snažil se mě uklidnit.
"Nebude to mít doufám vliv na naše spojenectví." Zděsila jsem se ihned. "To, že jsem jí dala pěstí."
Aaron zavrtěl hlavou a dodal. "I kdyby. Vasilijev by nám pár svých mužů půjčil." Uklidňoval mě.
"Dobře." Opřela jsem se mu o rameno a na vyčerpáním jsem usnula.
Vrátili jsme se kolem čtvrté ráno. Jane ještě spala, tak jsem se vydala do Aaronova pokoje. Právě se sprchoval, tak jsem se posadila na jeho postel a čekala jsem na něj. Bohužel, než přišel, tak jsem usnula.
Kolem poledne jsem se probudila v jeho náručí. Bylo to krásné probuzení a Aaron mi vyprávěl, jak bylo sladký mě najít spát v jeho posteli.
"Já neměla v plánu tu usnout, ale byla jsem opravdu unavená." Řekla jsem tiše a Aaron mě políbil na čelo.
"Mně to nevadilo. Ani nevíš, jakou jsem měl radost." Řekl šťastně.
"Co bude dál?" zeptala jsem se po chvíli.
"Za čtyři dny odlétáme do Kanady. Mám tam jeden z mých domů. Druhý den pojedeme zabít Jasona." Řekl to tak klidně, jako by to bylo, bůh ví jak snadné. "Zítra ale odlétám do Ruska. Musím si promluvit s Vasilijevem a Clarisou. Za den se zase vrátím i s novou výpomocí." Řekl znuděně a já se posadila.
"Pojedu s tebou." Řekla jsem rozhodnutě.
"Nemusíš. Zítra odjedu a hned druhý den se vrátím. Žádný strach." Uklidňoval mě.
"Jasně. Nechám tě jet do Ruska, kde je Clarisa a bůh ví kolik jiných žen jako je ona."
"Mrzí mě, že mi nevěříš." Povzdechl si.
"Věřím." Začala jsem se bránit. "Jen nevěřím Clarise." Dodala jsem nakonec.
"Dobře." Řekl Aaron najednou a skočil na mě. Začal mě líbat na krku a já mu prohrábla jeho dokonalé vlasy.
"Tak ok. Jdu si zabalit." Zamumlala jsem a vykroutila jsem se z Aaronova sevření. Ten se ode mě odtáhl a smutně na mě koukal. Já popošla ke dveřím a Aaron si přeložil naštvaně ruce přes hrudník. Smutně na mě koukal těma jeho smaragdovýma očima a začal fňukat. Jen jsem povzdechla a skočila jsem na něj. Aaron se vítězně zasmál a podsunul si mě pod sebe. Vzal mi obličej do dlaní a políbil mě na tvář, na nos a pak na pusu.
"Tobě - je hrozně - těžké - odolat." Mumlala jsem mezi polibky.
"Já - vím." Zamumlal.
Chvíli jsme se líbali, ale po chvíli jsem to musela opravdu ukončit. Vyběhla jsem z pokoje rychle, ani jsem se na Aarona nepodívala. Jinak by mě donutil se k němu vrátit.
V pokoji si Jane zapisovala do svého deníčku další zážitky. Uvědomila jsem si, jak mi dny s ní chybí. Zítra odlétám, takže jsem se rozhodla balení odložit a promluvit si s Jane.
Sedla jsem si na konec její postele a Jane odložila svůj deníček do nočního stolku.
"Zítra odlítám s Aaron do Ruska, vrátíme se pozítří." Řekla jsem tiše. Jane si povzdechla a já ji objala.
"Myslíš, že je Aaron ten pravý?" zeptala se mě nakonec.
"Nevím, ale doufám v to." Odtáhla jsem se od ní a smutně jsem na ní usmála.
"To máš celkem nabitý program, ne? Zítra odlétáš, pozítří se vracíš a další den na to odlétáte do Kanady. Víš, budu mít o tebe hrozný strach." Řekla smutně Jane a já sklopila zrak.
Jane, Sel, Jane a Ashley zůstanou ve Španělsku. Mezi tím, co budeme v Kanadě budou v horách, kde má Ashley a Ashton domek. Byl to dobrý nápad. Nemohli jsme riskovat, že by někdo zaútočil na dům v naší nepřítomnosti. Ashley byla poslední dobou dost smutná a naštvaná. Ashton se totiž rozhodl jít do boje s námi. Bylo na ní vidět, že se o něj bojí. Všechny budou celé dny na nervy, jestli někdo, koho milují, nepadl.
Já se snažila nemyslet na takové věci. Neodpustila bych si, kdyby zabyli například Williama, Billyho, Ashtona, a další. Hlavně bych nesnesla, kdyby někdo zabil Aarona. Tohle bych už asi nezvládla. Stačilo mi ztratit Nata.
"Neboj. Jen, co s nimi skoncujeme, ihned přiletíme." Uklidňovala jsem ji.
Povídali jsme si skoro celý den. Večer jsem se konečně rozhodla zabalit. Nevěděla jsem co. Nikdy jsem v Rusku nebyla. Netušila jsem, jaké tam mají počasí a jaký tam je prostředí. Podle toho, co jsem slyšela, tam je zima. Naštěstí přišel Aaron a pomohl mi.
Zabalila jsem si hygienické potřeby a kosmetiku.
"Co si mám zabalit za oblečení?" zeptala jsem se Aarona, který seděl na mé posteli a pozoroval mě. Já stála před otevřenou skříní.
"Zabal si normální věci. V Rusku mají léto, takže žádná zima tam nebude." To mě zrovna neuklidnilo, tak jsem si pro jistotu přibalila i svetr.
Druhý den jsem byla nervózní. Právě jsme jeli na letiště a Aaron působil napjatě. Nevěděla jsem, jestli si kvůli tomu mám dělat starosti. Vždycky, když si všiml, že ho pozoruju, šťastně se usmál. Mě se stejně zdálo, že přede mnou něco tají. Celou cestu na letiště jsem se na to snažila přijít, ale marně.
Letěli jsme asi pět hodin. Nakonec jsme přistáli na letišti v Nizniy Novgorodě. Aaron půjčil Ford Mondeo, který uvnitř vypadal opravdu moc dobře. Nedokázala jsem si představit, kolik si Aaron má peněz. Podle jeho bezstarostného utrácení bych řekla, že celkem hodně. Nejvíc jsem ale byla zvědavá na Vasilijevovo sídlo. Prý je to nějaká honosný zámek zrekonstruovaný a moderně vybavený. Aaron mi hodně vyprávěl o své minulosti. Jistě toho hodně vynechal, ale stejně mi to připadalo neuvěřitelné.
Procestoval skoro celý svět. Znal tolik slavných lidí, dokonce se znal s několika Americkými prezidenty, kteří byli dávno mrtví. Když ho Vasilijev vzal pod svá křídla, z Aarona se časem stal jeho nejlepším přítelem. Vasilijev nemá vlastního syna, proto si ho udělal z Aarona. Vasilijev má pouze dvě dcery, s jednou chtěl dokonce Aarona zasnoubit, ale ten se nenechal. V Rusku mu říkali 'božský a nezkrotný Aaron'. Málo kdo věděl o tom, že se v minulosti zamilovat. Někteří dokonce pochybovali, že má srdce.
Na kraji města Aaron zabočil na lesní cestu. Za lesem se před námi tyčil nádherný, honosný a obrovský dům s ohromnou zahradou. Kolem dokola byla postavená vysoká zeď a jediným vchodem dovnitř byla obrovská černá brána, u které stálo asi pět upírů. Když zahlédli Aarona, ihned bránu otevřeli a pustili nás dovnitř. Aaron zastavil před domem a nějaký upír v obleku nám odnesl kufry neznámo kam.
Velkými vchodovými dveřmi jsme vešli do obrovské kulaté haly s fontánkou. Z obou stran byly umístěny schody, které vedly nahoru. Po stranách bylo plno obrovských dveří a mezi schody byla průchozí díra do obrovského obýváku. Všechno vypadalo opravdu úžasně. Mísilo se to moderním i zámeckým stylem.
V obýváku na nás čekal Vasilijev obklopený kouřem z doutníku a pěti ženami. Vypadalo to opravdu nechutně, když se na něm tak plazily a objímaly. Když nás Vasilijev zaznamenal, ihned vstal a přišel nás obejmout. Nakonec nás vybídl, abychom se posadili. Já si sedla do černého moderního křesla a Aaron si sedl do druhého kousek ode mě. Vasilijev si sedl na své původní místo a všechny ty ženský se na něj zase nalepily, přitom stále pokukovali po Aaronovi a mrkaly na něj řasami. Aaron si toho ale nevšímal, zaměřil se na Vasilijeva.
"Jsem rád, že jste tady. Škoda jen, že to není za příjemnějších podmínek." Řekl po chvíli Vasilejev a usmál se na mě. Aaron mě cestou upozornil, že jsem minule na Vasilijeva udělala dojem. Podle Aarona by pro mě nebylo moc dobré, kdybych byla volná. Vasilijev by mě ihned přivzal do svého malého harému.
"Ano. Máš pravdu. Zítra odlétáme, chceme tu nepříjemnost vyřešit co nejdříve." Souhlasil Aaron.
"No, Clarisa nebyla nadšená, že po tom všem ti má pomoct, milý Aarone. Já ji však přesvědčil." Vytahoval se Vasilijev. Bylo přece jasné, že ho Clarisa musí poslouchat. "Zdá se, že se Clarisa ještě z té lásky k tobě neoklepala. To ostatně žádná." Řekl s úšklebkem Vasilijev a potáhl si z doutníku.
Aaron jen přikývl a natáhl se po doutníku, který mu Vasilijev podával. Ihned k němu přišla jedna červenovlasá upírka se zapálenou sirkou v ruce a chystala se Aaronovi připálit. Přitom se před ním nakrucovala a pohazovala vlasy. Když doutník chytl sedla si na opěradlo křesla, ve kterém seděl Aaron, a rukou mu přejela po noze. Pak se podívala na mě a já ji zpražila pohledem. Rychle vstala a sedla si zpět k Vasilijevovi.
Zdálo se, že slyšela o mém incidentu s Clarisou a to bylo jedině dobře. Aspoň se v mé přítomnosti od něj budou držet dál.
Ještě, že zítra odlétáme., pomyslela jsem si při pohledu na ty vyzývavé ženy.
Do obýváku po chvíli přišli dvě upírky. Jedna měla černé rovné vlasy po ramena, hnědé oči a plné rty namalované červenou rtěnkou. Druhá měla vlasy o něco světlejší do půli zad, modrozelené oči a špičatý nos. Obě vyjekly, když Aarona zahlédly a skočily kolem krku. Aaron se rozesmál a prohodil s nimi pár slov rusky. Obě se začervenaly a svůdně se zachichotali.
"Khristina, Anna!" Napomenul je Vasilijev a ty se ihned od Aarona odtáhly. Sedly si na prázdnou pohovku a stále se na Aarona usmívaly. Aaron mi říkal, že Khristina a Anna jsou Vasilijevovi dcery. Moc dobrý vztah mezi sebou nemají. Vasilijev byl na jejich matku naštvaný, že neporodila syny, tak jí vyhodil. Chvíli nato našel Aarona a jeho sen se vyplnil.
"Takže, Clarisa a padesát našich mužů přiletí do tvého domu v Kanadě. Doufám, že mi většinu pošleš zpět." Zavtipkoval nakonec Vasilijev a oba se rozesmáli.
"Budu se snažit." Dodal Aaron na konec a sladce se na mě usmál.
"No, rády bych vás pozval na můj menší večírek. Konám ho na vaši počest. Přijede několik našich známých. Určitě se budete skvěle bavit." řekl nadšeně Vasilijev a sluha mu nalil Whisky a podal mu ji.
"Omlouvám se, ale nevzali jsme si nic na sebe." Vymlouval se Aaron a nechal si nalít také.
"Žádný problém. Do večera budete mít šaty v pokoji." Ubezpečoval ho Vasilijev. "Teď si běžte odpočinout do pokoje. Nechám Vám tam donést nějaké občerstvení."
Dodal nakonec a zapálil si nový doutník.
Dodal nakonec a zapálil si nový doutník.
Vasilijevův sluha nás dovedl do našeho pokoje. Byl opravdu velký. Na jedné straně bylo obrovské okno s balkónem a výhledem na krajinu. Byla tu i pohovka a televize. Na levé straně stála obrovská postel se zlatým povlečením. Na pravé straně u pohovky byl malý bar a na levé straně od balkónových dveří byl vchod do obrovské koupelny i s vířivkou. Naše kufry Sam - tak se jmenoval ten sluha - položil před postele a nechal nás tam o samotě.
Aaron ihned přistoupil k baru a nalil si skleničku vodky. Jen ten zápach mě štípal v nose. Nechápala jsem, jak to může pít. Sedla jsem si na postel a pozorovala ho. Dneska mu to opravdu slušelo a navíc jeho vůně provoněla celou místnost. Aaron si ke mně přisedl se skleničkou v ruce a zahleděl se před sebe.
"Vážně se toho všeho, co nás čeká, nebojíš?" zamumlala jsem tiše a hrála jsem si s přívěškem na krku.
"Bojím. Bojím se, že prohrajeme. Bojím se, že se něco někomu stane. Bojím se, že se něco stane tobě." Usrkl ze skleničky a zadíval se ke dveřím.
Dovnitř vešla nějaká upírka v obleku pro uklízečky a na podnose nesla asi deset skleniček s krví. Každá z nich voněla jinak. Podnos postavila na černý skleněný stolek před pohovkou a stydlivě se usmála.
"Děkuji ti, Vero. Můžeš jít." Řekl zdvořile Aaron a vydal se k podnosu. Vera tiše zmizela a Aaron si vzal do ruky dvě sklenice. Vydal se zpět ke mně a jednu mi podal, pak si sedl vedle mě a začal pít. Já si ke krvi nejprve přičichla. Voněla sladce dokonale. Byla to moje oblíbená, nulka negativní.
Vypila jsem ji do dna a prázdnou skleničku jsem položila zpět na podnos. Aaron tu svou právě dopil a mířil ke mně. Položil skleničku vedle mé a z koutku rtů mu sklouzávala kapka krve. Chytila jsem ho za paže a stoupla jsem si na špičky. Aaron pozdvihl obočí a šťastně zavrčel, když jsem mu tu kapku slízla špičkou jazyka.
Chvíli jsme dováděli na posteli. Aaron ležel pode mnou a jemně mě líbal. Nohy jsem přes něj měla obkročmo a trupem jsem se tlačila na jeho tělo. I přes naše oblečení jsem cítila teplo jeho těla. Ruse měl ovinuté kolem mého pasu a já mu jezdila prsty ve vlasech. Milovala jsem jeho krásné vlasy. Ráda jsem si s nimi pohrávala a omotávala je kolem svého prstu. Měl je tak lesklé, dokonalé, zářivě černé. Viděla jsem tu dokonalou strukturu každého jeho vlasu. Přerušila jsem naše líbání a přivoněla jsem si k nim. Voněli po muškátovém oříšku. S kombinací vůně jeho kůže to vonělo dokonale. Tu vůni jsem nedokázala popsat. Prostě dokonalá kombinace. Nepotřeboval ani voňavku. Samotná jeho vůně byla cítit, jak pánský parfém od známé parfémové značky.
Zavřela jsem oči a přejela jsem mu rukama po svalnatých pažích. Byl tak silný a nebojácný. Cítila jsem se bezpečně. Hlavu jsem si položila na jeho hrudník a Aaron mě políbil do vlasů.
Chvíli jsme jen tak leželi, než nás vyrušilo jemné zaklepání. Naštvaná, že nás někdo ruší, jsem otevřela oči. Aaron zbystřil a já z něj nechtěně slezla. Posadila jsem se na roh postele a Aaron během vteřiny stál i dveří a upravoval si vlasy. Pak tiše otevřel.
Za dveřmi stála vysoká, štíhlá a pěkně tvarovaná žena. Měla světle hnědé kudrnaté vlasy ve tvaru prstýnků.
Její mandlově hnědé oči jiskřily. Plné rty namalované červenou rtěnkou se vytvarovaly do sexy úsměvu. Měla pěkně opálenou mandlovou pleť a byla nasoukaná do fialových upnutých šatů, které zdůrazňovali její charizmatické boky. V ruce držela dva černá pouzdra na oblečení.
Její mandlově hnědé oči jiskřily. Plné rty namalované červenou rtěnkou se vytvarovaly do sexy úsměvu. Měla pěkně opálenou mandlovou pleť a byla nasoukaná do fialových upnutých šatů, které zdůrazňovali její charizmatické boky. V ruce držela dva černá pouzdra na oblečení.
"Tyro?" vyjekl nevěřícně Aaron a odstoupil, aby si ji lépe prohlédl.
"Jasně, zlato. Jsem to já." Řekla vrnivým hlasem a znovu se usmála. Tentokrát ukázala své dokonale bílé zuby a své zářivé špičáky. Bez pozvání vešla dovnitř a do nosu mě zasáhla vůně santalového dřeva. Hodila obaly na postel vedle mě a Aaron zavřel dveře.
"Hádám, že tahle mladá dáma je Taylor." Řekla s úsměvem a dala si ruce v bok.
Aaron si stoupl vedle ní a přikývl.
"Hodně jsem toho o tobě slyšela. Vasilijev je z tebe unešený." Mrkla na mě a pohodila svými vlasy, které jí spadly do obličeje. Rychle si je odhrnula a svědomitě se usmála. "Clarisa k tobě takovou přízeň necítí."
Začervenala jsme se a tichým hláskem jsem konečně promluvila. "To asi ne."
"Mezi námi. Já jí také moc nemusím." Mrkla na mě a dodala. "Určitě z nás budou dobré kamarádky. Já jsem Tyra." Napřáhla ke mně svou štíhlou ruku a já se rychle postavila. Potřásli jsme si rukou a pak se otočila na Aarona.
"Tohle jsou vaše šaty na večer. Bude to ohromné. Jistě si to užijete." Pohlédla jsme na pouzdra a byla jsem zvědavá, jaké oblečení v něm pro mě je.
"To jistě. Ty určitě taky, jak tě znám." Řekl škádlivým hlasem Aaron a oba se rozesmáli. Já si přeložila ruce přes hrudník a prohlížela jsem si Tyru od hlavy až k patě. Byla opravdu hezká. Nejspíš Vasilijevova oblíbenkyně., pomyslela jsem si.
Aaron prohodil s Tyrou pár slov a očividně se spolu dobře znali.
"Musím se jít připravit. Vy byste se taky měli začít oblékat." Ukázala na pouzdra s oblečením, které přinesla a pomalu se vydala ke dveřím.
"Musíme si ještě o všem promluvit. Ráda jsem tě poznala, Taylor." Dodala nakonec a jemně se na mě usmála. Já ji úsměv oplatila a Tyra zmizela.
"No," zamumlal Aaron, když zavřel dveře a mířil ke mně. "Za chvíli by měla přijít Vera. Pomůže nám se připravit." Vera byla ta pokojská, co nám přinesla krev na podnose. Nejspíš tu zastávala úplně všechny druhy práce.
Sotva to dořekl, někdo zaklepal na dveře a já se vydala ke dveřím. S úsměvem jsem otevřela a Vera s kufříkem v ruce pomalu vešla dovnitř. Plaše se na mě usmála a kufřík položila vedle postele.
"Taylor, já se jdu upravit do koupelny. Vera tě tady zatím nalíčí a učeše. Pak ti pomůže s šatami." Rozhodl Aaron a vzal si pouzdro se svým oblkem a namířil si to do koupelny.
"Slečno." Oslovila mě Vera a přisunula mi židli, do které jsem se hbitě usadila. "Jakou máte barvu šatů prosím?"
Pohlédla jsem na pouzdro s mými šaty a vydala se k němu. Rychle jsem nahlédla dovnitř a uviděla jsem kousek světle fialové látky.
"Světle fialové." Odpověděla jsem nesměle a namířila jsem si to zpět k židli. Vera jen přikývla a dál jsme se spolu nebavili. Otevřela kufřík, ve kterém měla plno líčidel rtěnek a dalších věcí. Pod nimi měla plno hřebenů, sponek, čelenek a skřipců. Jen se na mě plaše usmála a já ji úsměv oplatila.
Vera byla celkem malá, asi tak sto-padesát centimetrů. Byla hubená a celkem hezká. Vlasy měla stažené do drdolu, z kterého se jí uvolnil jeden pramen načervenalých vlasů. Tváře měla nalíčené narůžovělou tvářenkou a oči měla jemně namalované hnědými stíny, které jí ladili s očima. Vera byla sice hezká, ale ne natolik, aby mohla dělat společnici Vasilijevovi.
Po půl hodině jsem byla namalovaná, ale Vera mi nedovolila se podívat do zrcadla. Chtěla, abych se viděla hotovou. Zcela jsem se tedy oddala do její péče. Po hodině měla hotový i účes, který jsem samozřejmě také neviděla. Samozřejmě sem byla hrozně nedočkavá. Nebyla jsem ráda, když někdo kolem mě takhle poletuje. Chtěla jsem už být hotová a jít na ten tajemný večírek. Nevěděla jsem, co očekávat. Na Vasilijeva mi seděl večírek plný tanečnic u tyčí a hazardních her.
"Už to bude. Ještě Vám pomůžu do šatů." Uklidňovala mě Vera a já ihned vyskočila ze židle. Prošla jsme se po pokoji, abych se pořádně protáhla. Vera zatím vytahovala šaty z pouzdra.
Vyndala z něj překrásné šaty. Byli korzetové na zavazování. Korzet byl světle fialový a posetý černými a bílými kamínky. Od pasu se šaty roztahovali do šířky a postupně se barvili do tmavě fialové, až úplně dole byly černé. Šaty byly podšité jemňounce síťovanou látkou, který šaty nadlehčovala. K šatům byly připraveny černé páskové boty na podpatku. Jen jsem žasla. Musel to být nějaký ples nebo co. Na striptýzový večírek to nevypadalo.
Rychle jsem se svlékla do černého spodního prádla. Naštěstí jsem měla podprsenku bez ramínek, takže se dokonale hodila ke korzetovým šatům bez ramínek. Pomalu jsem si je začala oblékat. Vera mi stahovala šněrování, které vedlo od zad až pod lopatky, když v tom z koupelny vyšel Aaron.
Obě jsme se na něj ihned podívali a Vera okamžitě přestala se šněrováním.
Stál tam s dokonalým úsměvem a zapínal si poslední knoflíček u černého saka. Na sobě měl dokonale padnoucí oblek a černé lakýrky. Zářivě bílou košili a černého motýlka. Vlasy měl perfektně upravené a dokonale se leskly.
Vera i já jsme na něj koukali s ohromeným výrazem. Aaron přešel ty tři metry, které nás od sebe dělily, a naznačil Veře, aby odešla. Ta chvíli stála, jako přibitá, ale po chvíli jí to konečně došlo a rychle i se svým kufříkem zmizela. Bylo opravdu vtipné sledovat chudinku Veru, jak ho hltá smutnýma očima. Aaron zastoupil Veru a rychle mi zašněroval šaty, pak si mě svižně otočil čelem k sobě a začal si mě prohlížet. Já si zase důkladně začala prohlížet jeho.
"Zvláštní.." zamumlal tiše Aaron a v očích se mu zablýsklo.
"Co?" zamumlala jsem.
"Nikdy jsem si nemyslel, že můžeš vypadat líp." Poté se šibalsky zasmál. "Víš,.." trochu se pousmál a pokračoval. "Neměla bys vypadat tak dobře. Nemusel bych se totiž udržet." Rozesmál se a já ho plácla do ruky, kterou mi přejel po zadku. Potom se ušklíbl a nabídl mi své rámě. Bez zaváhání jsem ho přijala a namířili jsme si to ke dveřím.