close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Chtěj prožít svůj sen, ne prosnít svůj život.

9. Kapitola

27. ledna 2011 v 17:17 | Bloody Mistery

9. HLEDÁNÍ

Ráno jsem se vzbudila celá nevrlá. Hlavně z toho, že za pět dní máme odletět do Kanady a porazit mého bratra. Do té doby budu muset najít tu zbraň. Rychle jsem se oblékla, vyčistila si zuby, stáhla si vlasy do culíku a šla trénovat. Trénovat s Violet mojí moc.
"Tak s čím dneska začneme?" zeptala jsem se nedočkavě.
"Dneska jsem si donesla obyčejnou knihu. Donuť mě, abych ti jí dala. Pamatuj, musíš se soustředit dál!" poučovala mně Violet.
"Dobře." Zavřela jsem oči a zhluboka jsem se nadechla. "Můžeme."
Violet přikývla a pevně stiskla knihu, kterou držela v ruce. Podívala jsem se jí přímo do očí a tvrdým hlasem jsem jí přikázala, aby mi jí podala. Violet chvíli váhala a nakonec se její ruka s knihou ke mně začala natahovat. Stále jsem jí koukala do očí a vzala si od ní knihu.
"Děkuji." Řekla jsem nakonec a Violet jako nějaký robot přikývla. "Teď si nic nebudeš pamatovat. Rozumíš?" zeptala jsem se přísným hlasem.
"Ano." Zamumlala Violet a zamrkala.
"Co se stalo?" zeptala se udiveně Violet a já ukázala na knihu v mé ruce. "Výborně!" vyjekla nadšeně Violet a v očích se jí zablýskalo.
"Tohle už mi jde ne? Nezkusíme něco těžšího?" zeptala jsem se po chvíli.
"Počkej! Jak to, že jsi mě přinutila si to nepamatovat? V knize píší, že mazat paměť můžeš jen lidem." zarazila se Violet, já jen pokrčila rameny a byla jsem ráda, že to funguje i na upíry.
"Není to jedno? Tím líp pro nás! V boji se to bude hodit!" řekla jsem nadšeně. Violet se podívala na hodinky a vykulila oči.
"Musíme jít na trénink!" rychle jsme vyběhli z jejího pokoje a šli do tělocvičny.
Všichni tam už bojovali. Já se nestačila divit. Byl to můj první trénink s ostatními po dlouhý době. Vážně mě udivilo, jak jim to jde.
"Páni. Makali jste tvrdě." Musela jsem je pochválit.
"Díky." Mrknul na mě Markus a věnoval se dál boji. Violet se k nim připojila a já si všimla změny. Byly rozděleni do dvou skupin. Když odešel, museli změnit rozdělení.
"Taylor, pojď ke mně. Teď budeš v mí skupině. Tedy jestli ti to nevadí." Ujišťoval se William a já nevěděla, jestli chci radši být s Aaronem, nebo se mu radši vyhýbat kvůli včerejšku.
Jen jsem přikývla a vydala se za Williamem.
"Uvidíme, co umíš." Řekl s úsměvem na tváři a nečekaně na mě zaútočil.
Bylo to opravdu nečekaný, protože jsem se svalila na zem jako pytel brambor. Zaslechla jsem Aarona, jak se vzadu chichotá a to mě nakoplo.
Přece se před ním nebudu takhle ztrapňovat., pomyslela jsem si a vyskočila jsem rychle na nohy. Zaujala jsem bojovný postoj a William udělal totéž.
"Můžeme?" zeptal se radši předem a já ani neodpověděla. Prostě jsem udělala výkop a doufala jsem, že to nečekal.
Bohužel. Williama je těžké překvapit. Byl dobrým bojovníkem, ale na Aarona neměl.
Chvíli jsme bojovali a byl to celkem dobrý boj. Sice William neschytal tolik ran jako já, ale přece jen jich pár pěkných dostal. Měla jsem výhodu, protože když se mi rána povedla, pořádně ho to bolelo. Nakonec jsem ale prohrála. William boj zakončil gestem, jako že mi propíchl srdce kůlem.
"Dobrá práce." Řekl, když mi pomáhal vstát z žíněnky. Jen jsem se na něj vděčně usmála a rukou jsem si přejela po bolavé ruce.
"Takže, chci, abyste viděli pravý boj. Aarone?" pokývl na něj a Aaron ihned stál naproti němu. My ostatní jsme stoupli ke zdi a nadšeně je pozorovali.
Nemohla jsem z nich zpustit oči. Byl to dokonalý a celkem vyrovnaný boj. Pani, jak byli rychlí a ty dokonalé pohyby. Bojovali nejprve s kolíky, ale když přistoupili na meče, nikdo ani nedutal. Aaron splynul s mečem v jeden celek. Vypadal tak dokonale, byl tak smrtící a přitom tak nádherný. William měl co dělat, aby mu uhýbal nebo jeho rány odrazil.
Aaron udělal výpad s mečem a málem to pro něj skončilo výhrou, jenže William se na poslední chvíli sehnul a Aarona škrábl do nohy.
"Co? Oni mají pravé meče?" zeptala jsem se udiveně Caroline, která stála po mé pravé straně.
"Síla co? Ale nás s nimi trénovat nenechají." Řekla smutně a znovu se soustředila na ty dva. To samé jsem udělala já.
Aarona to očividně bolelo, ale za chvíli se mu ta rána zahojila. William byl po chvíli udýchaný a já věděla, že když Aarona nesejme teď, tak už jeho šance na vítězství bude nižní a nižší.
Aaron sekl mečem a já se vyděsila! Radši jsem zavřela oči, aby neviděla, jak Williamovi usekne hlavu.
Nic se nestalo. Slyšela jsem jen hlasité pískání a tleskáni. Otevřela jsem oči a uviděla, jak se oba uklánějí a ostatní z nich šílí. Podívala jsem se na hodiny a udivilo mě, jak dlouho bojovali.
Skoro hodinu! Mě to sice připadalo, jako chvíle, ale není se čemu divit. Když něco někoho zaujme, čas utíká rychleji.
"Wow! To bylo úžasný!" žasla jsem a Aaron na mě mrknul. Já se jen začervenala, když jsem si vzpomněla na včerejší noc.
William po chvíli ukončil dnešní trénink, ale já se posadila na žíněnku a sledovala ostatní, jak odchází.
"Hned jsem tady." Řekl Maskus a na chvíli zmizel.
Měla jsem s ním totiž domluvený trénink. Markus byl dobrý bojovník a navíc dobrý kamarád. Od prvního dne, kdy ho Nate přivedl do motelu, mi přišel Markus sympatický.
Za minutu byl zpět a s úsměvem přešel k poličce s náčiním.
"Tak co? S čím chceš bojovat." Rukou na mě mávl, abych k němu přišla a vybrala si.
To nemusel řikat dvakrát, v tu ránu jsem stála po jeho boku a s rukama v boj jsem si prohlížela meče, kolíky, tyče a dýky.
"Můžeme zkusit meč?" škemrala jsem a Markus chvilku přemýšlel.
"No dobrá." Řekl nakonec a ze stěny sejmul dva cvičné meče. Já zajásala a rychle jsem mu jeden vytrhla z ruky. Prohlédla jsem si meč od špičky po rukojeť a byla jsem trochu zklamaná, že není pravý. Samozřejmě, že by mě Markus nenechal cvičit s pravým, stejně jsem v to doufala.
"Bojovala jsi někdy s mečem?" zeptal se mě po chvíli Markus a přerušil mě z myšlenek na souboj Williama s Aaronem.
"Ne." Pípla jsem smutně a Markus se zasmál.
"Dobře." Řekl nakonec a stoupl si vedle mě. "Chytni ho pravou rukou takhle a levou přelož přes ni. Postoj je sejný, jako při boji s čímkoliv jiným." Poradil mi a já ihned udělala, co říkal.
"Je to celkem snadný." Řekla jsem znuděně.
Markus se uchechtl. "Jo? Počkej, až budeš muset odrazit ránu." Řekl pobaveně a stoupl si naproti mně. "Teď si vyzkoušíme základní pohyby."

Po tréninku s meči jsem byla opravdu unavená. Nebylo to tak snadný, jak jsem si myslela.
"Neboj. Poprvé to u nikoho není žádná sláva." Povzbuzoval mě při odchodu z tělocvičny Markus. "Určitě tě bolí tělo, ale jde o zvyk." Dodal nakonec.
"Díky." Vděčně jsem se na něj usmála a šla jsem pomalu do pokoje.

Otevřela jsem dveře do pokoje, ve kterém se smály a bavily holky. Jane seděla na své posteli. Caroline se Sel seděli na mé a Jane se na mě nadšeně usmála.
"Tady jsi! Pojď si taky pokecat s tvýma super kámoškama." Pobídla mě Caroline a já nerada zakroutila hlavou.
"Nemůžu. Musím ještě něco zařídit." Dodala jsem smutným hlasem a šla jsem se do koupelny převléknout. Vzala jsem si jednodílné plavky a přes ně jsem si hodila volné tričko a letní sukni.
Když jsem vyšla z koupelny Jane četla Selině nějakou knížku o upírech.
Jak ironické., pomyslela jsem si a neubránila jsem se malému zachichotání.
"Kam šla Caroline?" zeptala jsem se Jane.
"Ale. Šla za Jimmym." Odpověděla znuděně a vrátila se ke čtení.
Caroline a Jimmy teď byli jako jedna duše. Jimmy na ní díval jako na anděla. Ona se na něj koukala tak láskyplně a obdivně. Vždycky když Jimmy vstoupil do místnosti, Caroline se celá rozzářila. Nebo naopak. Teď nebylo pochyb, že Caroline díky Jimmymu na Nata úplně zapomněla. Já doufala, že zapomenout mi pomůže Aaron.
Je to tak! Rozhodla jsem se, že až všechno skončí a mi zastavíme Jasona, začnu s Aaronem nový život.
Vyšla jsem z pokoje a namířila jsem si to na pláž, kde jsem se měla sejít s Aaronem. Prý má nové informace, tak jsem byla nedočkavá.
Sedla jsem si na horký písek a slunce pěkně pražilo. To mi nedělalo dobře, takže jsem se těšila, až se schovám před úporným horkem ve vodě. Uslyšela jsem kroky, které se přibližovaly. Vzhlédla jsem a uviděla Aarona. Měl na sobě šortkové modré plavky a bílé tričko si přehodil přes rameno. Slunce mu pražilo na jeho krásnou holou hruď a jeho havraní vlasy mu vlály v teplém letním vánku. V ruce držel cigaretu a lehce z ní potáhl. Usmál se a pak kouř vyfoukl do vzduchu.
Připadalo mi to jako sen. Vypadal tak božsky, tak krásně, tak sladce. Zastavil se přede mnou a já na něj obdivně koukala. Hbitě, ale ladně se posadil vedle mě. Mezi námi byl malý prostor, přesto jsem cítila tu elektřinu mezi námi. Rychle jsem se kousek poposunula. Nejspíš bych to dlouho nevydržela a skočila po něm. Teď ale na romantiku nebyl čas.
"Krásný den, nemyslíš?" zeptal se po chvíli ticha a já jen přikývla a zastrčila jsem si za ucho pramen vlasů, který mi před chvíli sklouzl do obličeje.
"Já mám ale radši noc." Pokračoval po chvíli. "Noc je magická." Řekl tichým melodickým hlasem.
"Chtěl si mi něco říct, ne?" připomněla jsem mu po chvíli.
"Ano. Volala mi Clarisa. Zjistila, o jakou vodní zbraň jde." Řekl už vážněji. "Zdá se, že je to kolík vyrobený ze starého a vzácného vodního kamene. Před stovkami let ho vyrobil lovec upíru, aby mohl zabít královské. Ti ho však zabili dřív, než to dokázal a kolík ukryli do Mexického oceánu." Jen jsem valila oči. Aaron toho zjistil opravdu hodně.
"Kde přesně je ukrytý?" zeptala jsem se nedočkavě.
"V jeskyni, kterou nechali zasypat. Clarisa už se svými muži prohledává přibližnou oblast, kde by mohl být." Pak si naposledy potáhl z cigarety a zahodil ji do moře.
Jen jsem zavrtěla hlavou a Aaron se usmál. Ladně se zvedl a zadíval se do dálky.
"Pojď." Řekl sladce a pomohl mi se vyškrábat na nohy. Věnovala jsem mu vděčný úsměv a šli jsme k jeho autu, které měl zaparkované před domem.

Jeli jsme asi pět minut, když zastavil u opuštěné velké budovy s velkým asfaltovým parkovištěm. Po chvíli přiletěla helikoptéra a mi si naskočili. Helikoptéru řídil nějaký upír, který s úsměvem rusky přivítal Aarona. Také něco řekl mě, ale já nerozuměla ani slovo. Aaron se tomu zasmál a něco mu odpověděl.

Letěli jsme přibližně hodinu. Aaron si četl nějakou knížku ve francouzštině a já ho obdivně pozorovala. Po chvíli se zasmál a knihu zaklapl.
"Tu knihu už čtu asi padesát minut a nevím, o co v ní jde. Jsem z tebe nervózní, když mě takhle pozoruješ." Zastěžoval si.
"Tak mi promiňte." Vzala jsem mu knihu z ruky a něžně jsem ho políbila.
"Ty už ses rozhodla?" zeptal se překvapeně a já se zářivě usmála.
"Rozhodla." Odpověděla jsem rychle a naschvál jsem se zahleděla z okna, abych ho ještě víc napjala.
"Podle tvého chování si myslím, že tvé rozhodnutí pro mě není moc dobré." Zamumlal smutně a já se snažila potlačit úsměv.
Otočila jsem zrak zpět k němu a vážným tónem jsem řekla: " Tak to vypadá, že až zastavíme Jasona, budu s tebou muset odejít a začít nový život." Řekla jsem smutně a Aaron se ihned rozzářil.
"Vážně?" řekl optimistickým hlasem, ale pak zase zvážněl. "Nebo to říkáš jen tak? Znáš se. Teď to tam můžeš myslet, ale potom?" smutně se zadíval na podlahu.
"Bohužel to myslím vážně a své rozhodnutí nezměním." Dodala jsem vážně, ale nakonec jsem se usmála.
Nic na to neřekl, jen mě políbil. Byl to krásný polibek. Plný lásky, vděčnosti, úcty a oddanosti. Potom jsem se opřela o jeho hruď a zavřela jsem oči. Aaron mě hladil po vlasech a párkrát mě políbil na čelo nebo do vlasů.

Po chvíli mě vyrušil pilot. Zase něco zamumlal rusky a Aaron přikývl.
"Co se děje?" zeptala jsem se okamžitě.
"Za chvíli budeme na místě." Řekl a ihned vstal. Z pod sedadla vytáhl dva potápěčské neopreny a jeden mi hodil. Rychle jsem se svlékla do plavek a nandala si neopren. Aaron udělal to samé a zase prohodil pár slov s pilotem.
"Nadechovat se půjdeme každou půlhodinu, komunikovat budeme díky sluchátkům s mikrofonem." Ihned jedny vytáhl a pomohl mi je nandat. Upíří vydrží pod vodou nejdéle tři čtvrtě hodiny. Takže, na zádech nebudeme muset mít kyslíkové bomby. Ty by nás akorát zbrzďovaly.
"Mikrofon a sluchátka by pod vodou měli vydržet. Kdyby něco, řekni si a já ti dám nové." Dodal nakonec a helikoptéra se zastavila. Aaron mi zapnul mikrofon a otevřel dveře od helikoptéry. Podívala jsem se dolů. Byli jsme deset metrů nad mořem, takže budeme skákat.
Aaron mě vzal za ruku a do mikrofonu promluvil: "Na tři." Mávnul na pilota a řekl: "Tři!" Rychle skočil dolů a stáhl mě s sebou. Jen jsem zařvala a Aaron se zasmál.
Dopadli jsme do teplého Mexického zálivu. Voda byla průzračně modrá. Zahlédla jsem několik mužů v oblecích, jak prohledávají kameny, korály a malé skály. Rychle jsem se společně s Aaronem vynořila.
"Neřikal jsi na tři? To znamená raz, dva a pak tři." Rozčilovala jsem se.
"Promiň zlato. Málo času." Usmál se šibalským úsměvem a já si povzdychla. "Tak jdeme na to." Řekl nakonec a pustil mou ruku.
Potopili jsme se a já ve sluchátkách zaslechla ženský hlas.
Clarisa., pomyslela jsem si a měla jsem pravdu.
Rychle k nám připlavala a rukama koordinovala. "Támhle jsme to pročesali. Nic jsme bohužel zatím nenašli. Moji hoši šli na druhou stranu. Vy mi pomůžete pročesat prostředek." Rozkázala nám a my se rozprostřeli po moři. Koutkem oka jsem zahlédla Aarona jak mě stále pozoruje.
"Měl bys hledat a ne mě furt očumovat." Řekla jsem vážným hlasem, ale pak jsem se rozesmála. To samé Clarisa a pár dalších mužů.
"Má pravdu. Nech si to na doma." Přidala se ke mně Clarisa a náramně se bavila.
Já také. Aaron jen něco zamumlal a pak se taky rozesmál.
Kolem nás plulo hejno krásných ryb. Litovala jsem, že nemám foťák. Asi dvacet metrů od nás stále kroužili žraloci. Kdybychom byli lidi, už bychom byli jejich svačinka, ale na upíry si nedovolí.
Hledala jsme v horní části, ale nic jsem nenašla. Vydala jsem se tedy hlouběji. Cítila jsem, jak se voda ochlazuje a světlo ztlumuje. Bylo tu plno korálů, malých i velkých zkal, kamenů a nádherných rostlin. Ke dnu to moc daleko nebylo, ale jen ztěžka se tam dalo něco zahlédnout. I upíří oči v té nejčernější tmě viděly celkem dobře, ale žádná sláva to taky nebyla.
Právě kolem mě proplouvala krásná medúza. Byla průsvitná a nádherně zářila. Nikdy jsme neviděla medúzu tak zářit. V té tmě její zář osvětlovala vše kolem. Byla to nádhera.
"Hej! Asi to mám!" zařval najednou Aaron a já se rychle otočila jeho směrem. Nohou jsem zavadila o medúzu a ta mě popálila.
Ty svině., řekla jsem si v duchu a rychle jsem se podívala na nohu.
Měla jsem propálený neopren a tekla mi trochu krev.
"Stalo se ti něco?" strachoval se Aaron, když jsem k němu přijela a chytala jsem se za nohu. Pěkně to štípalo, ale já věděla, že se to za chvíli zahojí.
"To nic není, jen mě popálila medúza." řekla jsem klidným tónem a Aaron je zakroutil hlavou.
"Co jsi našel!" vyjekla Clarisa, která právě připlula i s ostatními.
Aaron ukázal na velkou sesypanou hromadu kamenů.
"To je to, co jsi našel?" odfrkl si nějaký upír a Aaron se zamračil. Připlul blíž a vzal jeden kámen do ruky. Podal ho Clarise, která si ho udiveně prohlížela. Pak další kus podal mě a já na něm uviděla nějaký znak.
"To je.. nádhera." Zamumlala jsem užasle.
"To jo." Souhlasila Clarisa. "Musíme tu hromadu odklidit. Někde pod tím je vchod do jeskyně." Přikázala jim a oni ihned udělali, co po nich chtěla.

Aaron mě vzal za ruku a odtáhl stranou. Já se podívala na svou zraněnou nohu, která ještě trošku pálila, ale po krvácející ráně tam byla červená čára.
"Tak pohyb! Ještě trochu a jsme ta!" povzbuzovala je Clarisa a já se už nemohla dočkat, až se dostaneme dovnitř.
Po pěti minutách dlouhého čekání se před námi objevila malá díra. Aaron k ní přistoupil a vši silou do ní praštil. Díra se zvětšila na rozměr, kterým by jsme mohli projít.
"Pojďte za mnou." Řekl vůdcovsky Aaron a Clarisa za ním zaplula do díry. Za ní se vypravilo deset upírů a zbytek se rozhodl čekat venku. Já se chystala vplavat dovnitř, když mě nějaký upír chytil za ruku a zakroutil hlavou.
"Promiňte, ale máme rozkaz Vás tam nepouštět." Objasnil mi a já nemohla uvěřit svým uším.
"Cože? Kdo to řekl?" začala jsem se rozčilovat.
"Pan Thomsen." Odpověděl rázně a já na něj koukala vykulenýma očima.
"Kdo?"
"Pan Aaron Thomsen." Upřesnil nakonec a odsunul mě stranou k ostatním. Stoupl si před vchod a tvářil se neústupně.
Aaron Thomsen? Teď jsem si uvědomila, že jsem neznala Aaronovo ani Natovo příjmení.
Aaron Thomsen., opakovala jsem si v duchu. Nakonec jsem toho nechala a soustředila jsem se na vztek, který jsem k Aaronovi pociťovala.
Ať si mě nepřeje, až se vrátí., řekla jsem si v duchu a rozzlobeně jsem se rozhlédla kolem. Rozhodla jsem se, že si trochu zaplavu.
Nikdo proti tomu nic nenamítal, tak jsem měla cestu volnou. Plula jsme asi dvě minuty, když mě v tom něco napadlo. Rychle, ale nenápadně jsem se vrátila zpět. Ujistila jsem se, že si nikdo ničeho nevšiml a zaplula jsem za stanu jeskyně. Když jsem byla na druhé straně, snažila jsem se vykopnout díru, abych se mohla dostat dovnitř.
Chvíli to trvalo, ale nakonec se mi povedlo prorazit díru. Vplula jsem dovnitř. Byla tam úzká chodba do země a pak se stáčela do leva. Rychle jsem jí proplavala a nakonec se úzká chodba utvořila do kruhu, který vedl nahoru. Nahoře jsem uviděla plavat dva Clarisiny muže. Tělo měli ve vodě a hlavy na hladině. To znamenalo, že tam začíná jeskyně. Rychle jsem mezi nimi proplavala a vyskočila na pevninu. Oba ihned vyskočili za mnou, ale já se rozeběhla úzkou temnou chodbou za ostatními.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaký pár zastupujete?

Damon a Elena!
Stefan a Elena!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama