close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Chtěj prožít svůj sen, ne prosnít svůj život.

8. Kapitola

27. ledna 2011 v 17:16 | Bloody Mistery

8. NOVÉ PŘEKÁŽKY


Asi po čtyřiceti pěti minutách jsme zastavili před klubem, do kterého chodilo plno lidí oblečených, jako jsme byli my dva.
"Jo, málem bych zapomněl. Dneska večer hraješ mojí přítelkyni." Dodal klidně a ani nebral na vědomí, že bych mohla protestovat.
"Proč jako?!" vyjekla jsem, když jsme vycházeli.
"Protože můj zdroj de po každý, která je volná. I po tý, která volná není." Dodal s úsměvem.. "Chci tě toho ušetřit. Když tam budeš se mnou, nedobolí si na tebe."
Hned jak jsme vystoupili, Aaron ke mně ladně přistoupil a chytil mě za ruku.
"Ještě nejsme ve vnitř, je to nutný?" zeptala jsem se nešťastným tónem.
"Ovšem." Dodal a šibalsky se usmál. Já mu stejně moc nevěřila.

Před klubem stál nějaký chlap, který kontroloval pozvánky. Rychle jsem se naklonila k Aaronovi, abych se zeptala, jestli má pozvánku. Ten si jen poklepal rukou na zadní kapsu u riflí, a jak jsem se tak k němu nakláněla, rychle mě políbil na tvář.
Už jsem se chtěla vztekat, když Aaron tiše pošeptal. "Jsme pár. Nezapomínej na to." Tiše jsem povzdechla a snažila se od Aarona držet si od něj nějaký ten prostor.
"Pozvánku, prosím." Řekl hrubým hlasem ten chlápek a Aaron mu ji bleskurychle podával. "V pořádku." Dodal po tom, co si naši pozvánku prohlédl a pustil nás dovnitř.
Vevnitř to opravdu vypadalo, jako za starých časů. Kolem parketu byly pohovky do tvaru měsíce a kulatými stoly. Na parketu tancovalo několik párů neuvěřitelné kreace. Vzadu stál DJ a pouštěl tam plno oblíbených hitů z padesátek. Na levé straně ode dveří byl bar, za kterým stálo pět barmanů.
"Tenhle klub musí hodně vynášet, co?" zeptala jsem se po chvíli Aarona, který mě nevnímal a rozhlížel se po stolech.
"To si piš!" řekl tiše po chvíli a zamířil se mnou k jednomu stolu, u kterého seděla starý tlustý chlap, který kouřil doutník a popíjel skleničku Whisky. Na klíně mu seděla nějaká černovláska a něco mu šeptala do ucha, ten se rozesmál, že to vypadalo, jako když se dusí. Za ním se o zeď opírali dva mladí muži celý v černém. Typovala bych to na jeho ochranku. Ten, který stál nalevo byl o něco menší a měl prošedivělé vlasy. Ten napravo vypadala tak na dvacet pět, měl vypracované tělo a mohl měřit tak sto devadesát.
"Vasilijeve." Oslovil ho Aaron, když jsme přistoupili k jeho stolu.
"Aarone. Konečně jsi tady." Řekl Vasilijev radostně a já v jeho hlase postřehla Ruský přízvuk. Ta černovláska ihned odešla a Aaron se s ním přátelsky objal. "Kdopak je tahle krásná dáma?" zeptal se, když si mě po chvíli všiml.
"To je Taylor." Představil mě Aaron a Vasilijev mi ihned políbil ruku. "Moje přítelkyně." Dodal po chvíli Aaron radostně.
"Těší mě Taylor." Řekl s úsměvem Vasilijev a pobídl nás, abychom se posadili. "Jsem tu jen na chvíli. Volali, že musím zpět do Ruska. Nastaly nějaké komplikace." Dodal nakonec.
"Jistě, nebudeme tě dlouho zdržovat." Ujistil ho Aaron a já upoutala svůj zrak na ty dva za Vasilijevem. Byli to dva upíři. Oba pozorovali okolí a podezřele každého sledovali i mě, ale na Aarona se ani nepodívali.
Aarona nejspíš znají., pomyslela jsem si a zase se soustředila na Vasilijeva. Aaron se s ním bavil rusky, takže jsem nerozuměla ani slovo. Nejspíš nechtěli, abych věděla, o čem se baví. Zaslechla jsem slovo Nizniy Novgorod.
Po chvíli zase začali mluvit anglicky.
"Díky za informace. Doufám, že se brzy uvidíme." Řekl Aaron vděčně a Vasilijev začal pomalu vstávat.
"Jistě." Řekl pobaveně Vasilijev a poté pohlédl na mě. "Rád jsem tě poznal, Taylor."
"Já Vás také." Chtěla jsem si s ním potřást rukou, ale on mě ihned políbil na tvář. Udiveně jsem se podívala na Aarona, kterého to očividně pobavilo.
Vasilijev zmizel a s ním i jeho bodyguardi.
"Co říkal?" začala jsem vyzvídat okamžitě.
Náhle se spustila nová písnička a všichni začali pískat a ječet. Tu písničku jsem dobře znala. Hound Dog od Elvise.
"Pojď." Řekl Aaron a už mě táhl na parket.
"Počkej! Já to vážně neumím." Protestovala jsem okamžitě, ale Aaron mě neposlouchal.
Postavil mě doprostřed parketu a začal tancovat. Šlo mu to dost dobře. Není divu, když v té době vymetal večírky. Já tam jen tak stála a sledovala ho. Nebylo to na dlouho, Aaron mě chytil za ruce a přehodil si mě přes hlavu, podtáhl si mě pod nohama a pak mě znovu vyhodil do vzduchu.
Všichni s úžasem kolem nás udělali kolečko a já ho v duchu proklínala. Po chvíli mě pustil a já si myslela, že se mnou skončil. Jenže mě znovu chytil za ruku a rychle si mě k sobě přitáhl. Naše obličeje byli od sebe pár centimetrů a já cítila jeho studený dech na obličeji. Pak mě roztočil a já se divila, že neležim na zemi. Tancoval opravdu božsky, a jak kroutil tou pánví. Opravdu vypadal strašně sexy a já viděla, jak se každá ženská na něj dívá s otevřenou pusou. Aaron mě chytil kolem boků a vyšvihl mě nad hlavu. Já mu sklouzla po rameni a bála se dopadu.
Žádný dopad se nekonal. Aaron mě chytil za ruku a skláněl se nade mnou. Písnička skončila a já si vydechla úlevou. Všichni tleskali a Aaron se tvářil pobaveně nad mým vyděšeným výrazem.
DJ pustil nějaký ploužák a všichni se vrátili k tanci. Já se pořádně postavila na nohy a chtěla odejít, jenže on si mě přitiskl k tělu a začal se mnou tancovat ploužák.
"Co to mělo znamenat, sakra?! A co to má znamenat teď?" zasyčela jsem tiše a Aaronova ruka, která před chvíli byla na mých zádech, sjela na můj zadek.
Rychle jsem ho plácla přes ruku a snažila se mu vymanit z náručí.
"Ale zlato, tak se přece nevztekej. Jsi při tom sice hrozně sexy, ale bacha! Nemusel bych se udržet." Řekl pobaveně a do vlasů mu spadl pramen vlasů.
Do plic se mi vhrnula jeho neodolatelná vůně a těžce se mi dýchalo. Myslela jsem, že se mi brzo podlomí kolena.
Co to děláš! Aaron se ti přece nemůže líbit., napomenula jsem se v duchu a konečně se mi podařilo dostat z jeho objetí.
Namířila jsem si to ke stolu, u které jsme před chvílí seděli a Aaron mě ochotně následoval.
Když jsme si sedla, Aaron se posadil vedle mě a já na něj vrhla rozzlobený pohled.
"Co se ti zase nelíbí? Dneska jsi moje přítelkyně, tak to musíš přežít."
"Už ne!" odsekla jsem ostře. "Vasilijev už odešel!"
"Dobře." Řekl prostě a namířil si to k baru.
Já se na něj rozzlobeně koukala a čekala, co zase provede.
Objednal si skleničku a začal se bavit s nějakou hnědovláskou, která seděla vedle něj. O něčem se spolu bavili a zdálo se, že na mě Aaron úplně zapomněl. To mě dokonale vytočilo. Rozzuřeně jsem k němu nakráčela a poklepala mu na rameno.
"Omluv mě na moment, hned se k tobě vrátím." Zašeptal té holce do ucha, ale já to stejně slyšela. Pak se ke mně otočil a arogantně se na mě usmál. "Potřebuješ něco?" dotázal se nakonec.
"To myslíš vážně?! Jen tak si prostě odejdeš a necháš mě tam sedět!" zakřičela jsem na něj a celým mým tělem proudil vztek.
Ta hnědovláska se na mě vyděšeně povídala a já ji nemile požádala, aby vypadla. Jen se tázavě podívala na Aarona a odešla k nějakému stolu.
Pak jsem zpustila.
"Co si sakra myslíš? Že mě sem přitáhneš kvůli novým informacím a nakonec s Vasilijevem mluvíš rusky! Potom mi neřekneš ani slovo a dotáhneš mě na parket, kde se mnou házíš jako s kusem hadru! Pak mě tam osaháváš a potom, co ti řeknu, že už dál nehraju tvojí přítelkyni, mě tam prostě necháš a odejdeš na bar nabalovat nějakou štětku!" vyhrkla jsem na něj a on na mě zíral s otevřenou pusou. Jednoduše jsem se šla ke vchodovým dveřím a rozzlobeně vyšla ven.
Neohlédla jsem se, abych zjistila, jestli mě následuje. Věděla jsem to. Cítila jsem jeho vůni, která mě pronásleduje až k autu.
Beze slova ho odemkl a oba jsme nastoupili.

Celou cestu až domů jsme oba mlčeli. Aaron vypadal, jako když přemýšlí a já chtěla vědět o čem. Doma ještě nikdo nebyl, takže jsem měla čas si s Aaronem promluvit.
"Pojď se mnou do kuchyně." Přikázala jsem mu. Nic neřekl, jen mě následoval.
Sedla jsem si na barovou židli a on se opřel o kuchyňskou linku a koukal do země.
"Řekneš mi konečně, co ti Vasilijev řekl?" zeptala jsem se po chvíli ticha a Aaron ihned vzhlédl.
Vypadalo to, že si promýšlí, co mi může říct. "Jason už není ve Španělsku." Řekl po chvíli.
"Co? Jak dlouho tady není? A kde teď je?!" dožadovala jsem se ihned odpovědi a Aaron ke mně přistoupil a chytil mě za ruku.
"Uklidni se." Přikázal mi a pohlédl mi hluboko do očí. "Odjel před třemi dny, do Spojených států."
"Do Kingstonu?" dotázala jsem se celá vyděšená.
"Ne. Kingston nechal srovnat se zemí." Řekl smutně. Konečně mě pustil a sedl si vedle mě. "Myslím,.. myslím, že navštívil tvojí babičku a odvedl ji do Kanady, kde má svoje nové sídlo."
Nemohla jsem popadnout dech. Zamotala se mi hlava a nemohla jsem uvěřit tomu, co mi Aaron říká.
"Ty lžeš!" zařvala jsem na něj celá zoufalá a do očí se mi draly slzy.
"Ne. Je mi to líto, kéž bych lhal. Chce jí použít jako návnadu. Chce tebe! Chce, abys za ním přišla." Začal mi vysvětlovat, zatímco mě svíral v náručí.
"Ne! Ne!" řvala jsem a přes slzy mu neviděla do tváře. Jen jsem se mu chtěla vykroutit a ihned běžet za Jasonem. "Musím jít za ní!" zařvala jsem na něj a on se mě pokoušel uklidnit.
"To nesmíš! Na tohle čeká! Nejsi připravená s ním bojovat! Navíc, když má sto-padesát upírů, kterým vládne." Přesvědčoval mě Aaron a já věděla, že má pravdu. Stále jsem se mu ještě snažila vymanit z náručí.
"Šššš.." uklidňoval mě melodickým hlasem.
Po chvíli kopání a ječení jsem konečně uklidnila. Když si toho Aaron všiml, odvedl mě do obýváku, kde mě posadil na gauč a stále mě objímal. Nakonec jsem byla ráda, že je tu se mnou.
"Proč?.. Proč jsi mi to ihned neřekl..
a šel k baru za tou.. ženskou?" vykoktala jsem ze sebe mezi vzlyky tiše.
"Protože jsem se bál tvé reakce. Chtěl jsem jen do Kanady sám a vyřídit to tam. Ta ženská u baru byla moje dávná kamarádka z Ruska. Víš, když jsem odešel od.. když Diana umřela, byl jsem na dně. Odešel jsem do Německa a bloudil městy. Protloukal jsem se životem - jestli se tak tomu dá říkat. V České republice jsem narazil na Vasilijeva. Pomohl mi se z toho dostat. Odvezl mě do jeho sídla v Nizniy Novgorodu. Stal jsem se jeho pravou rukou. Naučil mě, jak být nejlepším bojovníkem. Ta holka u baru se jmenuje Clarisa. Clarisa se ujala mého místa, když mi Vasilijev řekl o Jasonovi a já odjel, abych vám pomohl.
"Clarisa mi měla pomoct porazit tvého bratra v Kanadě. Proto jsem od tebe odešel. Proto jsem ti to ihned neřekl." Pak se odmlčel a pohladil mě po vlasech.
"Proč se o mě tak staráš? Jsi jiný, než jsem si o tobě myslela."
Neodpověděl.
Slyšeli jsme vrznout vchodové dveře. Rychle jsem se od Aarona odlepila a on udělal to samé.
"Jsme doma." Řekla nadšeně Jane, když vešla i s ostatními do obýváku. "Co se stalo?!" vyjekla, když si všimla, že jsem ubrečená.
Aaron vstal a něco pošeptal Williamovi do ucha tak, aby to náš geniální sluch nepostřehl.
"Dobře." Řekl mu William a Aaron zmizel nahoře.
"Tak co se stalo?" dožadovala se stále Jane odpovědi. Sedla si vedle mě a něžně mě objala.
"Aaron vám to řekne sám." Řekla jsem tiše a začala vstávat.
"Kam to jdeš?" zeptala se ihned Caroline, která stála u druhé pohovky a držela se s Jimmym za ruku.
"Noro půjčila by jsi mi klíče od tvého auta? Něco jsem si tam zapomněla." Nora mi ihned dala klíče do ruky a já se vydala do garáže.
V garáži bylo plno aut. Jako obvykle. Nořino auto stálo úplně vzadu. Pomalu jsem k němu došla a odemkla ho. Sedla jsem si na zadní sedadlo a vzala do ruky knihu.
Rukou jsem přejela po hřbetě, na kterém bylo napsáno: 'Nemurito'.
"Nemurito.
Co to sakra znamená?" zamumlala jsem tiše.
"Nesmrtelní." Ozval se hlas, který vycházel z venku.
Rychle jsem nakoukla z auta a uviděla Violet, jak si to míří za mnou.
Violet byla upírka, kterou přivedla Caroline, když jsem byla u babičky. Violet nebyla až tak hezká, ale svým způsobem mi přišla zajímavá. Měla zrzavé rovné vlasy po ramena, čokoládově hnědé oči a vypracované břicho. Byla o něco vyšší než já a narodila se v Polsku, kde vyrůstala se svým otcem. Co jsem slyšela, její matku zabil otec, když jí byly tři. To bylo vše, co jsem o její rodině věděla.

Otevřela dveře a sedla si vedle mě. Byla jsem opravdu překvapená, že jde právě za mnou.
"Co je to za jazyk?" zeptala jsem se jí a podala ji tu knihu do rukou.
"Rumunština…" zamumlala zaujatě a ihned knihu otevřel.
Podívala jsem se na slova v ní a doufala, že jde o angličtinu. Bohužel. Další rumunština.
"Ty umíš rumunsky?" podivila jsem a Violet se na mě usmála.
"Jistě. Můj otec byl Rumun. Matka byla Angličanka." Pak nic neřekla. Listovala stránkami a párkrát se jí zablýskalo v očích nadšením.
"Co se tam píše?" žadonila jsem.
Dlouho si ještě četla a nakonec promluvila. "To je neuvěřitelné."
"Co? Tak už mi to konečně pověz!" naléhala jsem, celá zvědavá.
"Je tu všechno o naší existenci. Je to jako kronika. Píše se tu všechno o královských rodech, o našich schopnostech a dokonce se tu píše i o poloupírech." Vydechla nadšením a já byla naštvaná, že neumím rumunsky.
"Co je tam o, o mém rodu?" zeptala jsem se po chvíli a pocítila jsem obavy.
"Je tu úplně všechno. Víš něco o tvých schopnostech?" zeptala se mě nadšeně a já se zamyslela.
"Vím jen, že mám větší sílu, lépe se uzdravuju a umím ovládat ostatní."
To bylo asi tak vše, co jsem věděla.
"Hm.." zamyslela se Violet a rukou se poškrábala na bradě. "Jestli jsem to dobře pochopila, umíte i mazat paměť, ale jen lidem. Pak se tu píše, něco o moři a zbraních, ale to tu není jasně zapsané."
Jen jsem zaujatě kývala hlavou a Violet se znovu začetla.
"Jak se to mám ale naučit? To se tam nepíše?"
"Musíš trénovat. Musíš si pročistit mysl a pokus se mě ovládnout." Přikázala mi a já ihned udělala, co po mě chtěla.
Dívala jsem se do jejích hnědých očí a pak na ni promluvila. "Podej mi tu knihu." Řekla jsem tvrdým hlasem a soustředila se na to, co po ní chci.
Violet na mě zírala s otevřenou pusou a já koutkem oka postřehla, jak ke mně pomalu natahuje ruku s knihou.
Byla jsem z toho nadšená! Violet náhle zamrkala a její ruka se stáhla zpět. Teď jsem s otevřenou pusou koukala já.
"Proč to nevyšlo?" zakňourala jsem.
"Přestala ses
soustředit. Navíc jsi to teď zkoušela poprvé. Musíš trénovat." Vysvětlila mi a pak se zadívala na knihu. "Kde jsi k ní přišla?"
"Ve městě v jednom krámku. Dala mi jí nějaká ženská. Ani za ní nechtěla peníze. Prostě mi jí jen dala. Bylo to fakt zvláštní." Začala jsem vysvětlovat.
"Hmm. Dobře. Měla bys jít do postele. Dneska toho na tebe bylo hodně. Ráno musíme vstát a trénovat na boj. Nemáme už moc času." Pak mi podala knihu a zmizela.

Ještě chvíli jsem jen tak seděla a nakonec jsem se taky vydala do postele. Jane už spala. Já se potřebovala vysprchovat, tak jsem si tiše vzala pyžamo, ručník a šampón. Knihu jsem schovala mezi trička do šuplíku, aby se neztratila. Tiše jsem vyšla z pokoje a vydala se do pokoje, ve kterém bydlí Caroline se Selinou. Selina dneska spí v Ashliině pokoji, protože Ashton jel navštívit svou rodinu.
Chystala jsem se zaklepat, ale zarazil mě mužský hlas. Caroline měla u sebe Jimmyho. Nechtěla jsem je rušit, tak jsem namířila zpět do svého pokoje.
"Kampak?" zašeptal tichý melodický hlas na konci chodby.
Aaron!
"Zpět do svého pokoje. Chtěla jsem se vysprchovat u Caroline, protože Jane spí,
ale…" nemusela jsem to ani dopovědět. Aaron se zasmál, když se z jejího pokoje ozvalo zasténání.
"Jestli chceš.." ukázal prstem na dveře od svého pokoje a já věděla, co mi chce navrhnout.
"Ne, ne, ne.." zamumlala jsem tiše.
V tom mě něco napadlo. Musím Aaronovi ukázat tu knihu. Ten by mohl rozluštit to o moři a zbraních. Přece jenom procestoval celý svět a setkal se s kde kým a kde čím.
"Víš ty co, klidně. Jen si pro něco skkočím." Řekla jsem nakonec a Aaron si to namířil do svého pokoje. Rychle, ale tiše jsem vrazila do pokoje, sebrala knihu a zase jsem byla pryč.
Aaron stál a v ruce držel pánský sprchový gel.
"Ale já mám." Zamumlala jsem a pohlédla na pyžamo, knihu, ručník, šampón a .. "Díky!" řekla jsem s úlevou, když jsem si všimla, že skutečně sprcháč nemám.
"Nač ta kniha? Chceš tu snad přenocovat?" řekl nadšeně Aaron.
"Ne!" vyjekla jsem rychle a Aaron se zatvářil zklamaně. "Umíš rumunsky?" dodala jsem nakonec a doufala, že jo.
"Jasně." Natáhl ruku před sebe a já po něm knihu ihned hodila. "Nesmrtelní jo?" zeptal se překvapeně, když si přečetl název.
"Je to kniha o nás." Oznámila jsem mu a Aaron povytáhl obočí. "Né o nás dvou. O upírech. Já rumunksy neumím, takže.."
"Chceš, abych ti to přeložil." Dokončil mou větu za mě.
"Jestli ti to nevadí." Žádostivě jsem na něj zamrkala a on knihu ihned otevřel. "Potřebuju, aby sis přečetl tenhle kousek." Ukázala jsem na druhý odstavec. "Já se zatím osprchuju." Vzala jsem mu z ruky sprcháč a namířila si to do koupelny.
Rychle jsem si umyla hlavu a pak se začala mýt sprchovým gelem od Aarona. Voněl krásně. Stejně jako Aaron! Ta vůně byla všude kolem mě a já si ji vtírala do kůže. Byla jsem jako zfetovaná, klidně bych to čichala celý den.
Nakonec jsem stejně musela vylézt ze sprchy.
Než jsem ale vylezla z koupelny, přičichla jsem si k předloktí. Zavřela jsem oči a pořádně nasála, až se mi skoro zamotala hlava. Něco té vůni ovšem chybělo. Aaron voní po této vůni, ale do ní se mísí jeho vlastní vůně. Proto to není dokonalá vůně, je to pouze krásná vůně.

Vyšla jsem z koupelny a na sobě jsem měla sametové růžové pyžamo s králíčky. Aaron seděl v křesle u okna a četl, když si mě všiml, prohlédl si mě a
rozesmál se.
"Kde si sebrala to pyžamo?" chechtal se mi a já se začervenala. Byla pravda, že bylo dětský, ale spalo se v něm božsky. Koupila mi ho Jane, protože skoro všechny věci jsme museli nechat v Kingstonu.
Jen jsem na něj vyplázla jazyk a opřela jsem se o zeď. "Tak co?" zeptala jsem se nedočkavě a Aaron si užíval, že jsem na něm teď závislá.
Dobře věděl, že bez něj bych to nepřečetla. Sice Violet uměla rumunsky, ale to o moři přečíst neuměla. Bylo to psané starou rumunštinou. Violet nenarodila, když se používala nová rumunština. Aaron v té době naštěstí už žil.
"Píše se tu, že nemrtvý s královskou krví mladší sta let může být zabit jen zbraní z moře. Nevím sice jakou zbraň tu myslí, ale jestli chceš Jasona zabít, musíš si to sehnat." Řekl rázně a zaklapl knihu.
"To je pěkně blbý! Kde to seženeme?" začala jsem se rozčilovat. "Když nezabiju Jasona, nikdo nebude v bezpečí." Při pomyšlení na babičku se mi ruka sevřela v pěst. Začala jsem cenit zuby a chtělo se mi do něčeho pořádně praštit a přestávala jsem se kontrolovat.
Náhle jsem byla zase v pořádku.
Protože Aaron stál u mě a držel mě za ruku, která stále byla v pěst, ale pomalu jsem ji začala povolovat. Aaron si toho všiml a pustil mě. Zadíval se mi do očí a vzal můj obličej do dlaní.
"Neboj. Bude to v pořádku! Najdu tu zbraň! Zabijeme ho a všechno bude v pořádku. Udělám proto všechno. Slibuju." Zašeptal sladce a já v jeho očích viděla odhodlání a nebojácnost.
Vrhla jsem se mu kolem krku a začala ho vášnivě líbat. Aaron mě chytil za pas a odtáhl si mě od sebe. Tázavě se na mě podíval a nejspíš si myslel, že jsem opilá.
Nebyla jsem! Tohle byla střízlivá Taylor! Tohle jsem byla já!
Jemně jsem ho pohladila po tváři a on se konečně ujistil, že ho opravdu chci. Tak rychle, jak mě od sebe před chvílí odtáhl, si mě k sobě přitáhl.
Něžně mě políbil na rty a rukou mi přejel po zádech. Jeho doteky mě přímo doháněly k šílenství. Bylo to jiné než s Natem. Neříkám, že Nate byl horší. Prostě jiné.
Aaronovi polibky byli opravdu vášnivé. Cítila jsem v nich lásku, chtíč, touhu, štěstí, naděj na něco lepšího a krásnějšího.
Nepochybovala jsem, že pro něj znamenám něco víc, než kdy připustil. Teď jsem věděla, proč se na mě vždycky tak koukal. Když jsme byli sami, tak na mě koukal láskylně. Když mě viděl s Natem, žárlil! Dřív jsem si myslela, že mnou pohrdá a chce mě dostat jen do postele. Teď jsem všechno viděla jasně. Teď už vím, proč se o mě tak stará. Proč chtěl odletět do Kanady a zabít Jasona! Chtěl mě chránit!
Já jsem si svými city k němu nebyla až tak jistá. Samozřejmě, že mě hrozně přitahoval, párkrát se mi oněm zdálo, byl dokonalý a něžný. Přesně ten typ muže, s kterým bych chtěla strávit zbytek života. Ale. Samozřejmě, že tu bylo i 'ale'. Je tu jedno 'ale' jménem Nate.
Není to vůči Aaronovi fér. Není fér ho přivádět k domnění, že ho miluji, když si tím nejsem jistá. Bylo strašně těžké se od něj odtáhnout, ale nakonec jsem to zvládla.
"Co se děje?" zeptal se okamžitě a svýma zářivě zelenýma očima se na mě podíval. Odvrátila jsem od něj pohled. Nedokázala jsem se na něj dívat. Aaron si jen povzdechl a posadil se na postel.
"Je mi to líto." Zamumlala jsem tiše. "Ještě nejsem připravená."
"Nemusíš se omlouvat. Já to chápu. On je lepší než já. Vždycky byl lepší, hodnější, rozumnější…" Rychle jsem ho přerušila.
"Nebyl lepší ani hodnější, dokonce nebyl ani rozumnější. Jinak by mi to neudělal." Posadila jsem se vedle něj a povzdechla.
Aaron mi položil ruku kolem ramen a pousmál se.
"Neboj, Tay. Však on se jednou najde ten pravej. Dokud se tu neobjeví, budu stát po tvém boku já." Letmo mě políbil do vlasů a srdce mi poskočilo. "Měla bys jít. Ráno musíme brzo vstávat." Řekl po chvíli a já se pomalu zvedla. Vzala jsem svou knihu, která ležela pohozená na křesle. Ze země jsem sebrala mokrý ručník a šampón, který jsem upustila při mém rozčílení a namířila si to ke dveřím.
Aaron mě zaujatě sledoval a já se na něj smutně usmála. Jen, co jsem vyšla z jeho pokoje, už mi začal chybět.


Aaron:

Namířil jsem si to přímo k baru a sedl si vedle Clarisi a objednal si něco k pití.
"To ti to trvalo. Myslela jsem, že za mnou příjdeš hned, jak Vasilijev odejde." Rozčilovala se Clarisa.
"Promiň. Musel jsem si ještě trochu užít, než zítra odjedu." Řekl jsem omluvně.
"Opravdu ho chceš jet zabít? Vždyť to je hrozně riskantní. Sice s tebou pojedu já a několik mých mužů, ale stejně." Začala mi to vymlouvat, ale já byl rozhodnutý.
"Ne! Už jsem se rozhodl. Nesmí se o tom dozvědět. Udělala by hloupost a zabili by ji. Radši umřu já! Nesnesl bych, kdyby se jí něco stalo."
"Páni! To je snad první ženská, na který ti od Dianiny smrti záleží. Musí být opravdu skvělá."
"To je!" letmo jsem se na Taylor podíval. "Máš pro mě ty informace, které jsem po tobě chtěl?" zeptal jsem se jí po chvíli.
"Jak se to vezme. Nikdo ho nikde neviděl. Je to, jako by zmizel z povrchu zemského. Tvůj bratr ví jak zmizet se svou novou holkou."
Prohrábla si své hnědé vlasy ostříhané na mikádo a usrkla si svého pití.
"Víš, nejsem si jistý, jestli s někým utekl. Moc mi to na něj nesedí." Zapřemýšlel jsem nad tím, ale po chvíli mě vyrušila Taylor, která byla slušně vytočená.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama