close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Chtěj prožít svůj sen, ne prosnít svůj život.

7. Kapitola

27. ledna 2011 v 17:15 | Bloody Mistery

7. ŽIVOTNÍ ZMĚNA


Seděla jsem u okna a pozorovala západ slunce. Už to byl týden, co mě opustil, ale mě to přišlo jako včera. Nemohla jsem tomu uvěřit. Nemohla jsem uvěřit, že vše co mi tu noc říkal, byla lež. Musela být opravdu hezká, že mi dokázal kvůli ní tak ublížit. Myslela jsem si, že Nate je ten pravý. Nemohla jsem tomu uvěřit. Stále jsem ho měla před očima.
Zvedla jsem se a převlékla se do riflí, trička a přes něj jsem si hodila krátkou koženou bundu. Vyšla jsem z pokoje a namířila si to ke vchodovým dveřím.
"Kam to jdeš?" zastavila mě Nora před tím, než jsem stačila vyjít ven.
"Na čerstvý vzduch. Musím se jít projít." Zamumlala jsem.
"Dobře. Řeknu Aaronovi, aby šel s tebou. Ten by taky potřeboval vyjít z pokoje."
Aaron se tvářil jako by nic, ale každý na něm viděl, že mu Nate chybí. Muselo pro něj být těžké od Nata odejít, když Diana zemřela.
"Hmm.. Dobře." Zamumlala jsem nervózně. Jen jsem to dořekla, Aaron stál vedle mě. Jistě poslouchal.
"Můžem?" zeptal se něžně a já jen přikývla.

Rozhodli jsme se, že zajedeme města. Aaron vzal své nové auto a celou cestu jsme jeli mlčky. Cítila jsem se nervózně. Aaron mi vždycky přišel jako sobeckej parchant, kterýmu záleží jen na sobě. Ten den, co Nate zmizel - zrovna přišel celý zřízený - se změnil. Přestal balit ženský a navíc nemluvil tak arogantně a povýšeně jako dřív. Teď byl starostlivý, opatrný a zamlklý.
"Tady zastav." Přikázala jsem mu na kraji města a ukázala na volné parkovací místo.
Aaron ihned zaparkoval a povzdychl si. "Kam chceš jít?" zeptal se mě, když jsem začala vylézat z auta.
"Do baru." Odpověděla jsem prostě a Aaron se zatvářil udiveně.
"Dobře." Řekl klidně a rychle vystoupil.
"Víš, kam můžeme jít?" zeptala jsem se ho po pěti minutách chůze.
"Co? Já myslel, že mě do nějakého už vedeš."
"Ne. Myslela jsem, že na nějaký narazíme. Tak co?"
"Jo, kousek odtud. Pojď." Řekl tiše.
Po sedmi minutách jsme se zastavili před dobře vypadajícím klubem.
"Páni." Zašeptala jsem tiše a Aaron se usmál. To bylo poprvé za posledních pár dní.
Vešli jsme dovnitř a byl tam pořádný řev. Všichni tančili nebo seděli na černých pohovkách. Na stopě visela disko koule a podlaha byla pokrytá růžovými třpytky. V zadu byla chodba, která vedla do soukromých místností, aby si lidé mohli pořádat vlastní večírky.

Barman se na Aarona usmál a já usoudila, že Aaron je častým hostem.
"Čau chlape. Jsme rád, že ses taky ukázal. Co s tebou bylo?" začal hned barman, jen jsme k němu došli.
"Ahoj Deane. Mohl bych prosit nějaký klidný kout?" zeptal se ho Aaron a já zaznamenala, že mu podstrčil nějaké peníze.
"Jasně. Číslo pět. Ok?" řekl radostně barman a zamrkal.
"Drž se u mě." Poručil mi Aaron starostlivě a chytil mě za ruku.
Táhl mě k těm soukromým místnostem a otevřel dveře s číslem pět. Vešel dovnitř a já ho poslušně následovala.
Byla to celkem malá místnost s rudým gaučem, skleněným stolkem a barem. Aaron k němu hned přistoupil a do skleničky vhodil tři kostky ledu a nalil do toho nějakou bílou tekutinu.
"Dáš si?" zeptal mě a natahoval ke mně svou sleničku.
"Jasně." Řekla jsme prostě a posadila se na gauč. Aaron ke mně ladně přistoupil a podal mi skleničku. "Díky." Špitla jsem tiše.
Pak si se novou skleničkou sedl vedle mě a zadíval se mi do očí. Já se začervenala a ihned od něj odvrátila zrak.
"Tak proč jsi chtěla jít do baru? Zapít žal? To mi na tebe moc nesedí."
Usrkla jsem ze sklenice a málem se udusila. "Co - v tom - sakra je?" zakuckala jsem.
"Vodka. Dobrá co?" řekl klidně a chytil záchvat smíchu nad mým rudým obličejem. Pak se po chvíli uklidnil a dodal: "Dobře, zpět k mé otázce."
"To víš, změnila jsem se. Nemá cenu být hodná, když mě nechal." Nechtěla jsem jeho jméno vyslovit, ale Aaron ihned pochopil koho mylsím. "A navíc. Jsem dospěla, můžu si dělat, co chci." Odsekla jsem a nalila do sebe zbytek vodky. "Páni, ta má fakt říz." Vyhrkla jsem. Aaron mě zase obdařil pobaveným úsměvem.
Po dvou hodinách jsem si na ostrost vodky zvykla. Dokonce jsem nakonec vyzkoušela i Whisky.
Začala jsem se opravdu dobře bavit. Navíc s Aaronem to bylo snadné. Dokonce jsem zkusila flirtovat, ale moc dobře mi to nešlo.
"Fakt? Tak to bych do tebe neřekla." Řekla jsem sladce a položila mu ruku na rameno, pak jsem ji rychle zase dala dolu.
"Já taky ne." Oba jsme znovu rozesmáli a Aaron při tom vypadal tak sexy. Vždycky mi připadal sexy, ale díky účinku alkoholu, bych mohla tvrdit, že jsem ještě nikoho tak sexy neviděla.
Pak vzal naše skleničky a šel k baru. "Dáš si ještě, ne?" zeptal se pro jistotu a já ihned přikývla.
"Jenom si dojdu na záchod. Nevíš, kudy se tam jde?"
"Jistě. Za dveřmi se dej doprava, když půjdeš pořád rovně, uvidíš to." Ujistil mě a začal otevírat novou flašku whisky.
Já se rychle zvedla. To jsem nejspíš neměla dělat. Hlava se mi zamotala a já ztratila rovnováhu. Než jsem stačila spadnout, Aaron už u mě stál a podpíral mě.
"Zdá se, že jsi to trochu přehnala." Zasmál se a pomohl mi se posadit.
"Nejspíš jo." Souhlasila jsem tiše a Aaron mě starostlivě pozoroval.
"Budeš v pořádku?" ujišťoval se a rychle mi přinesl sklenici vody.
"Jasně. Jen se mi zamotala hlava. Příště to nebudu tolik přehánět." Usmála jsem se stydlivě.
"Příště? Ty to hodláš opakovat?" udivil se Aaron.
"Proč? Tobě se to se mnou nelíbí?" zeptala jsem se smutně.
"Ne! Jasně, že jo. Jen jsem myslel, že si to po tomhle rozmyslíš. Jsi moc hodná holka na to, abys takhle pila."
"Tak hodná holka?" Udivila jsem a ihned jsem po něm skočila a vášnivě ho políbila. Po chvíli jsem se od něj odtrhla a vítězoslavně jsem se usmála. "Dělají tohle hodný holky?"
Aaron nemohl popadnout dech. Evidentně jsem ho zaskočila. "To- rozhodně - ne." Zakoktal a začervenal se. "Hele, myslíš si. No, že jsi to s tím pitím asi přehnala. Nejlepší bude, když půjdeme. Mohla by jsi udělat něco, čeho bys mohla litovat." Řekl smutně a rychle se ode mě oddálil.
"Jak myslíš." Sykla jsem uraženě a vydala se ke dvěřím.
"Počkej! Kam to jdeš?" vyjekl Aaron.
"Domu. Sama." To poslední slovo jsem zdůraznila. Aaron ke mně ihned přiběhl a snažil se mi to rozmluvit. Já mu nakonec utekla.
Pomalu jsem šla temnou ulicí osvícenou pár lampami. Na druhém chodníku šlo několik holek s klukama a hulákali na celou čtvrť. Já se ohlédla a doufala, že za mnou Aaron nešel. Byla jsem na něj naštvaná, že mě odmítl. Myslela jsem, že se mu aspoň trochu líbím. Naštvaně jsem zabočila na za roh a snažila se dostat k autu.
Od auta už cestu domů jistě najdu., pomyslela jsem si.
Po chvíli jsem za sebou slyšela kroky.
Aaron!, zaklela jsem v duchu a rychle se otočila.
"Řekla jsem ti snad…" vyjekla jsem zuřivě, ale rychle jsem se zarazila. Přede mnou stáli dva naštvaní upíři.
Sakra!, zaklela jsem a rychle jsem se otočila k úprku. Jeden z nich mě ale tvrdě chytil za ruku a hodil mnou o zeď. Hlava se mi pěkně zamotala a cítila jsem bodavou bolest.
"Co sakra chcete?!" zasyčela jsem po chvíli.
Ani jeden neodpověděl. Druhý se ke mně rozeběhl a přitiskl mě ke zdi. Použila jsem pár chvatů, jaké mě Nate naučil, ale jim se skoro nic nestalo. Ten první rychle vytáhl kolík a mě se na moment zastavilo srdce. To byl můj konec. Cítila jsem to. Stejně můj život bez Nata neměl cenu, tak nač ho prodlužovat.
"Hej!" zakřičel někdo z dálky a já se ihned vzpamatovala.
Ten druhý upír mě kopl do břicha a pak mě ještě odhodil pět metrů daleko. Dopadla jsem na tvrdý asfalt a před očima jsem měla mžitky. Pak jsem slyšela jen pár výkřiků a rozmazaně jsem uviděla, že nade mnou někdo stojí.
"Prosím." Zamumlala jsem tiše a zavřela oči. Po vteřině jsem ucítila přitažlivou vůni, Aaronovu vůni. To znamenalo bezpečí.
Ihned mě vzal do náručí a já ho pevně chytla za jeho koženou bundu. "Pšt. Bude to v pořádku." Utěšoval mě mezitím, co mě nesl k autu. Po chvíli hbitě odemkl a položil mě na zadní sedadlo.
"Promiň." Zašeptala jsem a pak usnula.
Druhý den jsem se probudila v Aaronově posteli. Nic mě nebolelo. Samozřejmě díky upířímu rychlému uzdravování. Aaron seděl v rohu v křesle a bedlivě mě pozoroval. Když zaznamenal, že jsem vzhůru, vstal a přistoupil ke mně.
"Jak se cítíš?" řekl starostlivě a z tváře mi za ucho zasunul pramen vlasů.
"Jo - v pohodě." Zamumlala jsem a cítila jsem se trapně za to, co jsem včera udělala a řekla. "Víš, je mi to moc líto. Neměla jsem se tak na tebe naštvat." Začala jsem se ihned omlouvat. Aaron mě zarazil a smutně se na mě usmál.
"Nemusíš mi to vysvětlovat. Nic ti nevyčítám, a navíc, tobě je vždy předem odpuštěno." Řekl smutně a podal mi sklenici krve.
"Díky. Za všechno." Zamumlala jsem a ihned se pustila do pití.
Asi není tak špatný, jak jsem si myslela., řekla jsem si v duchu. Po chvíli se vše změnilo.
"Sakra! Co to má znamenat!" vykřikla jsem naštvaně a Aaron hned zbystřil.
"Co?" vypadal zmateně.
"Tohle!" sykla jsem a ukázala na své tělo. Měla jsem na sobě jen spodní prádlo.
Aaron se rozesmál a já po něm hodila rozzloběný pohled. "Promiň, ale nemohl jsem tě nechat spát v roztrhaném a špinavém oblečení. Navíc, všichni už spali, nikdo jiný to udělat nemohl." Obhajoval se, ale já se na něj stejně zlobila.
Ihned jsem vstala a přehodila si přes sebe deku. "To je neuvěřitelné!" řekla jsem naštvaně a ihned se vydala do svého pokoje. Ještě jsem zaslechla Aarona, jak se ve svém pokojí báječně baví.
Vešla jsem do pokoje, kde si právě Jane četla knížku. Vyjeveně se na mě podívala. Nejprve na můj rozzuřený výraz poté na moje polonahé tělo zabalené v Aaronově dece.
Otevřela pusu a já ji ihned umlčela. "Radši nic neříkej." Řekla jsem rozzuřeně a vešla do koupelny. Bylo mi jasné, co si Jane myslí, když mě takhle vidí. Svlékla jsem se úplně a vlezla si do sprchového koutu. Pustila jsem vodu a pořádně mě to probralo. Hlavou mi proudilo tolik myšlenek. Na Nata, na Aarona, na Jasona a hlavně na včerejší noc.
Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem políbila Aarona. Nejvíc jsem se nenáviděla za to, že se mi to vážně líbilo. Myslela jsem, že až alkohol yprchá, uvidím Aarona jako dřív. To se nestalo. Stále mě přitahoval stejně, jako včera v noci. Stála jsem cítila jeho hebké rty na mých a jeho dokonalý obličej jsem měla před očima, i když jsem je zavřela.
Co by tomu asi řekl Nate?, pomyslela jsem si. "No co! To on mě opustil!" zamumlala jsem tiše. Snažila jsem obhajovat své činy. I když mi Nate ublížil, stejně je hnusné si začít něco s jeho bratrem.
Odhodila jsem všechny myšlenky na Nata a Aarona pryč a soustředila se na Jasona. Bylo mi jasné, že ty dvě gorily ze včerejška poslal on. Stále mě ještě překvapovalo, že mě chce zabít. Dříve jsme si byli opravdu blízcí. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsme se oba tak strašně změnili. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem úhlavní nepřátelé. Nemohla jsem uvěřit tomu, že z mého ochranářského bratra se stal vrah. Vrah poloupírů. Nesnášela jsem Noniuse za to, co z Jasona udělala. Přála bych si Noniuse oživit, abych ho mohla zabít.
Po chvíli mě vztek přešel a já vyšla ze sprchy. Pořádně jsem se osušila a zalezla si do nového oblečení. Vešla jsem do ložnice a skočila na svou postel. Jane mě pobaveně pozorovala a já na ní viděla, že by se nejradši rozesmála. Naštěstí to potlačovala. Dělala dobře, jinak bych po ní něco hodila.
"Tak co? Jaká byla noc?" zeptala se nevinně.
Jen jsem se na ní zakřenila a všimla si, co čte. 'Vlkodlaci vs. Upíři'.
"Prosím te? Tebe to opravdu zajímá?" řekla jsem znuděně a ona ihned knížku pohodila na noční stolek. "Ne. Co mám ale dělat, když o mě moje nejlepší kamarádka nejeví zájem." Řekla naštvaně a já se na ní omluvně podívala.
Byla pravda, že poslední dobou se musela bavit jen Caroline a Sel. "Promiň." Řekla jsem omluvně.
"Dobře, ale dnešek strávíme jen spolu."
"Slibuju." Vyjekla jsem nadšeně a rychle jsem vstala. Vzala jsem ji za rukáv a táhla ji z postele. "Tak pojď!"
"Kam to jdeme?" zatvářila se zmateně.
"Uvidíš."

Zeptala jsem se Nory, jestli si můžeme půjčit auto a jet do města. Na nákupy. Jane byla nadšená. Já ostatně také. Dlouho jsem si nic pěkného na sebe nekoupila.
"To bude paráda!" radovala se Jane celou cestu až do města. Já se jen usmívala a přikyvovala. Navíc jsem měla radost, že strávím s Jane celý den. Dříve jsme byly nerozlučné. Od té doby, co jsme utekli z Kingstonu jsem byla jenom s Natem a na Jane sem neměla čas. Poté co Nate odešel jsem byla v koncích, takže jsem na nic neměla náladu. Teď nám v tom nic nebránilo.

Ve městě jsem zastavila před malým butikem. Byl celkem malý, ale přes to v něm měli opravdu pěkné věci. Vešli jsme dovnitř. Za pultem stála žena kolem třicítky a s úsměvem nás přivítala. V zadu si nakupovala nějaká postarší paní, jinak byl obchod zcela prázdný. Jane se usmála při pohledu na nádherné hadříky, které si bude zkoušet až do padnutí. Mě ihned do oka padly šedé semišové kozačky a skvělé černé tričko, které se může nosit klidně jako minišaty. Ihned jsem si to šla vyzkoušet. Boty mi padly dokonale a to tričko mi přiléhalo k tričku. Dohromady to vypadalo neodolatelně. Jen jsem přemýšlela, jestli ne až moc. Jane mi to vymluvila a nakonec to skončilo v našem nákupním košíku. Jane do něj ještě přihodila černé boty na podpatku. Vypadali opravdu pěkně. Přes nárt bylo plno pásků a podpatek nebyl zas tak velký, ale ne ani malý. Nedokázala jsem si v tom Jane představit, ale je to její věc v čem chce chodit. Noře jsme vzal krásný šedý svetr po kolena s velkými knoflíky.
"Určitě se jí bude líbit." Řekla nadšeně Jane.
"A sedne jí." Dodala jsem hned na to.
V zadní části byla krásná kožená bunda. Tu svou jsem si bohužel roztrhala při střetnutí s těma gorilama, takže šla ihned do košíku. Za ní se schovávalo černé pánské tričko. Ihned jsem si pomyslela, jak by Aaronovi slušelo, tak jsem ho taky vzala. To jeho jsem mu zakrvácela, když mě nesl do auta. Ještě jsem ho nechala dát do dárkového balení. Noře jsme ten svetr nechali taky nádherně zabalit.
Jane byla skrojená, já ostatně také. Když jsme vylezly obchodu, zahlédla jsem na konci ulice malý obchůdek s nápisem "Knihkupectví a magie". Něco mě k němu přitahovalo, tak jsem hodila nákup do tašky a společně s Jane jsme se k němu vydaly.
Uvnitř to krásně vonělo. Ve výloze bylo vystaveno plno magických talismanů, léčivých bylin a samozřejmě knihy. Za pultem stála záhadná žena, vypadala jako cikánka a přes vlasy měla hozený fialový šátek, který nosí břišní tanečnice. Ihned jsem si pomyslela, že byl blbý nápad sem chodit, ale ta žena se na mě záhadně dívala a ihned ke mně přistoupila.
"Vítám Vám." Řekla nadšeně a já měla pocit, že ví, kdo jsme. "Potřebujete něco?" zeptala se ochotně a já nesměle zakroutila hlavou.
"Já si myslím, že přece jen něco potřebujete." Řekla prostě a odešla dozadu.
Jane na mě nechápavě pohlédla a já jen pokrčila rameny. Po minutě se ta záhadná žena ukázala a v ruce držela tlustou starou knihu.
"Tady to je. Myslela jsem, že to nenajdu." Řekla šťastně a hodila mi knihu do rukou.
"Co to je?" zeptala jsem se udiveně.
"Odpověď na tvé otázky." Řekla tajemně a zalezla zpět za pult.
"Cože?" zamumlala Jane a já nechápavě kroutila očima.
"Na mé otázky? Já žádné nemám." Řekla jsem té prodavačce a začala ji podávat knihu zpět.
"Nechci ji. Teď patří tobě. Teď běžte." Řekla prostě a věnovala se nějaké knize, kterou před chvílí položila na pult.
S Jane jsme si vyměnily zmatené pohledy a jednoduše odešly. Cestou k autu jsme si knihy moc nevšímala.
"Stejně to bylo dost divný." Řekla najednou Jane a já s ní ihned souhlasila.
"Prostě je to praštěná ženská. Ani za to nechtěla žádné peníze." Odemkla jsem auto a knihu hodila na zadní sedadlo.

Když jsme přijely, dům byl skoro prázdný. Nora seděla v obýváku se Sel a pletla jí copánky. Včera se vrátila Ashley s Ashtonem, tak cvičili s ostatními v tělocvičně.
"Ježiši. Omlouvám se.
Já na to cvičení úplně zapomněla." Začala jsem se ihned omlouvat.
"To nevadí, stejně si potřebuješ odpočinout." Řekla Nora a Jane do mě šťouchla loktem.
Ihned jsem pochopila.
"Tady máš!" řekla jsem s úsměvem a podala Noře její dárek. Ihned se na nás vděčně usmála a pustila se do rozbalování.
Potom, co ho nora roztrhala jako šelma vyjekla překvapením. Svetr jí padnul dokonale, to jsme ovšem věděly. Ihned nás obě objala a do obýváku vešel William s ostatními.
"Omlouvám se." Řekla jsem smutně a on mávnul rukou, že to nevadí.
Všichni se rozutekli různým směrem. Když kolem mě procházela Ashley smutně se na mě podívala. Nejspíš už slyšela, co se mi stalo s Natem.
Aaron po mě hodil omluvný úsměv za ráno a já mu ihned odpustila, i když jsem měla v plánu být ještě tak den naštvaná. Vyšel na schody a já ho následovala. Vešel do svého pokoje a nechal dveře otevřené. Vešla jsem a on sebou hodil na postel. Podepřel si hlavu rukama a překvapeně na mě pohlédl.
"Takže, už na mě nejsi naštvaná?" zeptal se ihned a já jen přikývla. "No, hádám, že díky mému šarmu a neodolatelnému úsměvu." Zavtipkoval a já se lehce usmála a zakroutila hlavou, avšak jsem si tím nebyla zcela jistá.
"Něco jsem ti donesla." Řekla jsem klidně a hodila na něj červenou krabičku s bílou mašlí.
"Co? Dárek pro mě? Nechceš se mi za to dostat do kalhot, že ne?" zavtipkoval a já ihned zakroutila hlavou. Poté si tu krabičku prohlédl, trochu s ní zatřásl a poté se pustil do rozbalování. Byl celkem překvapený, proč mu dávám dárek.
"To máš za to, které jsem ti zničila." Objasnila jsem ihned a on si sundal tričko, které měl na sobě.
Bylo to celkem nečekané, takže jsem nestihla uhnout pohledem. Kvůli tomu jsem svůj pohled místo toho nemohla odtrhnout. Pokaždé, když jsem ho viděla bez trička, zdál se víc sexy. Aaron si na sebe hodil tričko ode mě a perfektně mu sedlo. Zvedl se a zapózoval.
"Sexy?" řekl sexy hlasem a pak se smál.
"Mmm. Je to až trestný." Utáhla jsem si z něj a on se rozesmál ještě víc.
Vzala jsem zbytek svých věcí a sebrala se k odchodu.
"Ty už jdeš?" řekl smutně Aaron.
"Musim. Jdu si zatrénovat do tělocvičny. Billy mi slíbil doučko." Řekla jsem prostě a zmizela do svého pokoje.
Jane seděla na posteli a zapisovala si něco do deníčku.
Ano, je to tak. Jane si psala deníček. Kdyby si ho přečetl nějaký člověk, mohl by to vydávat za perfektní fantasy knihu.
Hodila jsem jí ty černé páskové boty, které si koupila.
"To je pro tebe." Řekla ihned a hodila je na mojí postel.
"Co? To ne. Jsou tvoje." Zaprotestovala jsem a chtěla jí je hodit zpět.
"Ne! Já v nich neumím ani chodit a navíc, je to tvoje velikost.
Zamračila jsem se na ní, ale ihned jsem z kapsy vyndala malou krabičku.
"Já na tebe taky myslela." Usmála jsem se a hodila jsem jí po ní.
"Páni! Jak jsi to udělala? Ani jsem neviděla tě to kupovat."
"To víš." Řekla jsem prostě a sedla si na svojí postel. Jane ihned krabičku roztrhala a byla z mého dárku nadšená.
"Děkuju moc! Takový jsem si vždycky přála." Skočila mi kolem krku a já se neubránila širokému úsměvu.
Dala jsem jí krásné stříbrné náušnice s růžovým kamínkem. K Jane se rozhodně hodily. Jane je taková křehká a jemná, takže na ní vypadaly úžasně.
Potom jsem si vyzkoušela boty od Jane. Měla pravdu, byla to moje velikost. Popošla jsem k zrcadlu a pořádně se prohlédla. Na můj vkus byly až moc sexy, ale někdy se mi určitě budou hodit.
Vrátila jsem se na postel a sundala si je. Na sebe jsem si pak hodila to nové tričko a svoje nové kozačky.
"Tohle ti hrozně sluší." Vyjekla Jane okamžitě.
"Díky." Řekla jsem tiše a šla se do koupelny převléknout do sportovního. Když jsem si na sebe oblékala tepláky, na zem spadlo něco stříbrného. Vzala jsem ho do ruky a píchlo mě u srdce.
Byl to náramek od Nata!
Když mě Nate opustil, strčila jsem ho do šuplíku s oblečením. Na ruce by jsem ho nosit nemohla. Akorát bych kvůli tomu na něj myslela. Chvíli jsem ho mnula v ruce, ale po chvíli jsem ho ohodila na poličku s kosmetikou a vrátila se k převlékání.

V tělocvičně ještě Billy nebyl, tak jsem přistoupila k žíněnce a začala si protahovat nohy a ruce. Cítila jsem, jak se mi svaly napínají.
"To stačí." Řekl Aaron a já ihned zbystřila. "Teď přejdeme k sebeobraně. Co ty na to?" zamrkal na mě a přistoupil ke mně.
"Co to děláš?" zeptala jsem se překvapeně a on si to očividně užíval.
"Trénuju tě."
"Mě má ale trénovat Billy. Kde vlastně je?"
"Vezmu to za něj. Šel s Violet." Řekl prostě a snažil se na mě zaútočit.
Rychle jsem uhnula.
V duchu
jsem si představovala Violet s Billym. Violet byla celkem vysoká zrzka s ruským přízvukem a k Billymu jsem si ji rozhodně neuměla představit.
Aaron znovu zaútočil a tentokrát jsem mu nedokázala uhnout. Trefil mě do ramene a celkem to bolelo.
"Nesoustředíš se." Obvinil mě a trochu se zamračil.
"Soustředím!" zaprotestovala jsem, i když to nebyla pravda.
"Soustřeď se víc!" napomenul mě a znovu zaútočil. Snažil se mě kopnout do břicha, ale já se rychle sehnula a vyšvihla svou nohu a kopla ho do ruky.
"Dobře. Zdá se, že dokážeš i útočit. Dáme si menší boj." Řekl nadšeně Aaron a stoupl si do bojového postoje.
"Počkej! Nejsem připravená!" vyjekla jsem, ale Aaron už útočil.
Zasáhl mě do stehna a pěkně to bolelo. Aarona to ale nezajímalo.
"Musíš být vždycky připravená. Kdybys byla, tak by si tě ty dva magoři na ulici tak nepodali." Řekl tvrdě a šel z něj strach.
Stále na m útočil různou kombinací. Já se stále bránila a jednou za čas taky zkusila zaútočit. Když se mi rána povedla, Aarona to jistě bolelo. S mojí maxi sílou bylo jednoduché způsobit bolest. Aaron se občas zapotácel, ale jen na pár vteřin. Byl opravdu dobrý. Zato já se válela na zemi každou chvíli.
"Stop! Vzdávám se." Zamumlala jsem unaveně a s povzdechem se svalila na žíněnku.
Aaron pochopil, že už nemůžu dál, tak si sedl naproti mně a pozoroval mě, zatím co já se pokoušela popadnout dech.
"Musím uznat, že nejsi tak hrozná, jak jsem si myslel." Snažil se mě potěšit Aaron. Jen jsem se usmála a vyčerpaně se vyškrábala na nohy. "Na." Zamumlal a hodil mi plastovou láhev naplněnou krví.
"Díky." Zamumlala jsem vyčerpaně a ihned se napila. Cítila jsem, jak se mi do těla vrací energie, jak se moje vyčerpanost pomalu vytrácí.
Vypila jsem ji do půlky a zbytek jsem nechala Aaronovi. Sice nevypadal vyčerpaně, ale určitě měl taky žízeň.
"Nechtěla by si někam dneska zajít?" nabídl mi při odchodu Aaron a já se na něj překvapeně podívala.
"Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Navíc jsem slíbila Jane, že dneska budeme spolu." Zamumlala jsem a rozpustila jsem si vlasy z culíku.
"Aha." Řekl tiše a dál jsme se už nebavili.
Z Aarona jsem měla smíšené pocity. Někdy se choval jako nezodpovědný opilý spratek a jindy zase jako rozumný muž. Každou chvíli se to měnilo, stejně jako moje mímění o něm. Jindy se zdál, že po mě touží, jindy, že ho ani trochu nezajímám. Nevěděla jsem, co si o něm myslet. Prostě jsem se v něm nevyznala.

V domě nikdo kromě nás dvou nebyl. Na stole v kuchyni jsme našli vzkaz, že se šli projet na lodi. William totiž vlastnil menší jachtu, kterou měl zakotvenou ve městském přístavu. Vždycky vzal rodinu a jeli daleko do vnitra moře, kde v klidu mohli plavat mezi mořskými tvory. Upírů se dokonce bojí i žraloci, tak je snadné se mezi nimi potápět. Je to úžasný zážitek. Nemohla jsem uvěřit, že mě nechali s Aaronem.
"Tak to vypadá, že zbytek dne budeme sami. Co říkáš na můj předchozí plán?" zeptal se nadšeně Aaron a já neměla žádnou výmluvu.
"Dobře.." zamumlala jsem ne moc nadšeným tónem.
"Ok." Rychle zmizel a za vteřinu sál zase přede mnou s krabicí v ruce.
"Co to je?"
"Oblečení. Oblíkni si to, za deset minut se sejdeme před tvým pokojem." Řekl prostě a mrkl na mě.
Než jsem stačila něco říct, zmizel.
Vyběhla jsem schody a namířila si to do svého pokoje. Hodila jsem si sprchu a umyla si vlasy. Potom jsem zamotaná v ručníku vešla do ložnice a otevřela krabici od Aarona, která ležela na mé posteli. Byli v ní černé legíny po kolena, černé lodičky a bílé šaty s černými puntíky. Šaty byly na prsou stažené a dále byly rozšířené až dolů. Byly dlouhé asi po stehna.
Rychle jsem si to na sebe hodila a vyfoukala si vlasy fénem. Když jsem se podívala do zrcadla, vypadala jsem, jako z padesátých let.
To by mě zajímalo, co má v plánu., pomyslela jsem si a ještě jsem si řasy přejela řasenkou.
Když jsem vešla z pokoje, Aaron stál opřený o zeď s rukama v kapsách. Na sobě měl černou košili, černé oblekové kalhoty, černé lakýrky a bílé ponožky. Trochu mi s těma černými vlasy, které měl načesané do vlny, připomínal Elvise Presleyho. Musela jsem uznat, že mu to fakt sekne.
Přistoupil ke mně a do vlasů my vsunul bílou čelenku.
"Perfektní." Dodal nakonec a otočil se k odchodu.
"Hele, můžeš mi říct, proč vypadáme takhle?" zeptala jsem se po chvíli a on se jen šibalsky usmál.
"Byla jsi někdy na tematickém večírku?"
"Ne. Proč?" zeptala jsem se okamžitě.
"Protože se dneska se v jednom klubu dvacet mil za městem koná večírek ve stylu padesátých let." Řekl nadšeně a mně se hned před očima zjevil Aaron v padesátkách. Rychle jsem mu představu odehnala z hlavy a soustředila se na přítomnost.
"Cože? Já ale neumím tancovat, jako v padesátejch." Začala jsem se vymlouvat okamžitě a přišel mi to jako debilní nápad.
"Nejdeme tam jenom kvůli zábavě. Mám tam sraz se svým zdrojem. Uvidíš, nebude to tak špatný." Ujišťoval mě cestou k autu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama