TAYLOR:
Vešla jsem do prázdného temného pokoje a loudavě jsem se posadila na postel. Sundala jsem si podpatkové boty a pohodila je k nohám postele. Chvíli jsme tam jen tak seděla a koukala se na zavřené dveře. Nejspíš proto, že jsem doufala, že se Aaron brzy ukáže. Sice bych tak mohla sedět hodiny, ale nakonec jsem se vydala do koupelny. Na mramorové desce byl postavené Aaronovo tužidlo na vlasy. Jemně jsem po něm přejela konečky prstů a přitom se mi na tváři objevil nepatrný úsměv.
Nakonec jsem vzhlédla do obrovského zrcadla, které se tyčilo naproti mně. Zapomněla jsem, že mi Vera nakonec nepodala zrcadlo. Přišel totiž Aaron a ona byla nucena odejít.
Koukala jsem se na své dokonale hebké vlasy vyčesané nahoru do nadýchaného tvaru. Byla jsem jemně nalíčena fialovými stíny a černou řasenkou. Vera použila i make-up, takže jsem nevypadala tak vybledle. Od té doby, co jsme se proměnila, moje opálená pokožka dostala světlejší barvu. Nemohla jsem pochopit, jak to Aaron dělá, že je tak jemně opálený.
Zatočila jsem kohoutkem od umyvadla a odlíčila jsem se. Poté jsem ze sebe shodila ty přenádherné šaty a pomalu je nasoukala zpět do pouzdra. Ve spodním prádle jsem přistoupila zpět k zrcadlu a pomalu jsem si začala sundávat spinety z vlasů. Postupně mi každý pramen padal na ramena a jemně mě lechtal na zádech.
Lekla jsem se, když se mých holých zad dotkla něčí hřejivá ruka. Vyděšeně jsem se otočila a upřela své překvapené modré oči na posmutnělého Aarona.
"Ach." Vydechla jsem nadšením a s radostí ho objala. Zabořila jsem hlavu do jeho vypracované hrudy a on okolo mého pasu omotal své dokonalé paže. Cítila jsem se šťastně i smutně zároveň. Bylo mi s ním dobře, ale Aaron byl tak smutný, že jsem si to nemohla pořádně vychutnat. Nakonec jsem se mu podívala do očí, z kterých se vytratila ta oslnivá jiskra.
S povzdechem jsem mu rukou přejela po tváři a on mě nakonec pustil. Vyšel z koupelny a svalil se na pohovku. Vyšla jsem za ním, ale nesedla jsem si vedle něj. Místo toho, jsem se opřela o zeď u dveří koupelny a zamyšleně ho pozorovala.
Nic neříkal, jen si pravou rukou projížděl po čele a bezduše zíral do stropu.
Chvíli se nic nedělo. Nakonec jsem to přece jen nevydržela a promluvila jako první.
"Tak co se stalo?" zeptala jsem se sklesle a hbitě jsem se posadila vedle něj. Paži mě objal kolem ramen a pevně si mě přitiskl k tělu.
Na sobě stále měl ten dokonale padnoucí oblek a já ho z něj měla hroznou chuť strhat.
Ne, teď na takový věci nemysli., napomenula jsem se v duchu.
"Nic. Co by se mělo stát?" začal mě přesvědčovat, ale nevěřila jsem mu.
"Nelži mi. Je to na tobě vidět.
Něco tě trápí." Oponovala jsem a on s povzdechnutím vytáhl z kapsy krabičku s cigaretami. Hbitě jednu vytáhl těmi svými úzkými prsty a vložil si ji do přitažlivých rtů. Rychle jsem se od něj odsunula, ale bylo pozdě. Celé plíce mi zaplavil nechutný kouř.
Něco tě trápí." Oponovala jsem a on s povzdechnutím vytáhl z kapsy krabičku s cigaretami. Hbitě jednu vytáhl těmi svými úzkými prsty a vložil si ji do přitažlivých rtů. Rychle jsem se od něj odsunula, ale bylo pozdě. Celé plíce mi zaplavil nechutný kouř.
Aaron se na mě omluvně usmál, ale cigaretu netípl. "Nechci o tom mluvit." Uťal to nakonec a se šibalským úsměvem projel celé mé tělo pohledem.
Měla jsem na sobě to černé spodní prádlo. Aaronovi asi nevadilo, že tu jen tak sedím polonahá. Pořádně si potáhl a odhodil nedopalek do skleněného popelníku, který ležel na konferenčním stolku vedle pohovky. Aaron vydechl oblak kouře, přes který jsem mu neviděla do tváře. Světla byla zhasnutá, to tomu dodávalo ještě víc neprůhlednosti. Nakonec se kouř vznesl nad naše hlavy.
Konečně jsem mu zase viděla do tváře. Udivilo mě, jak se za tu chvíli změnila. V očích měl zase tu známou jiskru a na tváři se mu utvořil dokonalý sexy úsměv, jaký míval dřív. Jen jsem na něj vykuleně koukala. Jak se dokázal zase tak rychle dát do hromady? To jsem prostě nechápala. Nakonec se postavil a já nevěděla, co to dělá. Mrkl na mě a rychle odhodil sako na podlahu. Pak se nade mě sklonil a promluvil tím nejvíc sexy hlasem, který jsem kdy slyšela.
"Chci dělat něco lepšího, než se bavit o svých problémech."
Cítila jsem jeho sladký dech na své tváři. Dokázalo to ve mně probudit ty staré známé pocity. Touhu, lásku, něhu, divokost, chtíč…
Jen mě uchopil za ramena a hbitě mě vytáhl na nohy. Zaplavily mě plameny a Aaron si mě pevně přitiskl k tělu. Nakonec ke mně sklonil své plné rty, které bych chtěla líbat do konce svého života, a začal mě vášnivě líbat. Zavřela jsem oči a myslela jsem, že se asi rozplynu v jeho polibcích. Bez zábran jsem mu odepnula motýlka a hodila ho k saku. S knoflíky od košile jsem se nepárala. Prostě jsem ji roztrhla a hodila ji za hlavu.
Aaron se nad tím uchechtl a vyšvihl si mě na sebe tak, že jsem měla nohy omotané kolem jeho pasu a rukama jsem mu vjela do vlasů. Aaron mi zaklonil hlavu a začal mě hladově líbat na krku. Neubránila jsem se tichému vzdechu. Umlčeli mě nakonec jeho rty, které se dopravovaly z mého krku zpět nahoru. Nakonec se pomalu rozešel k posteli, ale nepřestával mě líbat. Celá jsem hořela!
Svalil se se mnou na postel a já zakňučela. Nakonec na sobě Aaron měl jen černé trenýrky.
Pohlédla jsem na jeho dokonalé tělo a myslela jsem, že na místě umřu. Dokonalý muž. Dokonalý muž., opakovala jsem si v mysli stále dokola. Aaron mě vymrštil pod sebe. Jemně mi položil ruce za hlavu a spojil dlaně s mými. Dokonale propletl naše prsty do sebe a začal mě něžně líbat na břicho. Po každé puse jsem se zachvěla. Sice to lechtalo, ale to chvění bylo způsobené něčím jiným.
Nakonec přestal a tázavě se mi podíval do očí. Věděla jsem, co chce vědět. Chce vědět, jestli jsem připravená. Jestli jsem ochotná zahodit minulost za hlavu a vstoupit s ním do neznámého světa rozkoše. Když se na mě upíraly ty jeho zářivé zelené oči, které vypadaly jako svěží džungle, znala jsem odpověď. Znala jsem odpověď na tu jeho hloupou otázku. Před pár dny bych řekla ne. Ale teď? Jsem připravená?
Samozřejmě, že ano! Oči se mi rozzářili vzrušením a Aaron slovní odpověď nepotřeboval. S úsměvem mě začal líbat. Nadzvedl mě a pomalu mi rozepnul podprsenku, která ihned sjela z mého těla na postel. Aaron ji chytl do ruky a odhodil na zem. Poté mě zase láskyplně položil zpět na záda a znovu mě začal líbat.
Pochvíli se jsme byli oba nazí. Bylo příjemné, jak se jeho nahé tělo tlačilo na to mé. Nakonec se to opravdu dělo!
Cítila jsem tolik emocí najednou, že bylo těžké je všechny zaznamenat. Ale bylo to opravdu příjemné. Nejen příjemné! Neskutečné! Bála jsem se, abych se náhodou nevznesla do nebes. Bylo tak snadné v tu chvíli uletět jako pták, ale já se snažila zůstat při zemi. Při zemi a mé lásce. Cítila jsem každý kousíček jeho těla. Věděla jsem, že to cítí stejně. Oba jsme si to dokonale vychutnávali. Oba jsme si přáli, aby tahle chvíle nikdy neskončila. Chtěla jsem se utopit v těch jeho očích. Chtěla jsem se vpít do jeho kůže.
Nic z toho se ale bohužel nestalo. Když bylo po všem, pevně jsem se k němu přitiskla a oba jsme po chvíli usnuli vyčerpáním.
Slunce na nebi pražilo jako nikdy dřív. Měla jsem na sobě zlaté volné šaty po kotníky a procházela jsem se po louce plné zlaté trávy, která mi sahala až po kolena. Slunce mi pražilo na kůži, která se pomalu obarvovala do zlatova. Bylo až příliš horko, tak jsem si z čela setřela pot a pomalým krokem jsem pokračovala v cestě.
Ani jsem nevěda, kam jdu. Nebe bylo bledě modré a úplně bez mráčku. Někde z dálky se ozýval zvuk klavíru. Nevěděla jsem, odkud přichází. Prostě jsem se jen rozeběhla co největší rychlostí a rukama jsem si držela ty nádherně zbarvené šaty, které se mi pletly pod nohama.
"Kam to běžíš?" ozval se ten starý známý hlas, který jsem neslyšela už pěkně dlouho. Ten hlas, který mi chyběl, ale přitom naháněl hrůzu. Nesnesitelnou hrůzu.
Rychle jsem se otočila a doufala, že se mi to jen zdálo.
Nezdálo!
Přede mnou v celé své kráse stál Jason v bílém tílku a v odrbaných starých riflích. Vypadal přesně tak, jak jsem si ho pamatovala. Své špinavé blond vlasy měl rozcuchané, své tmavě modré oči upíral na mě a smál se tím veselým úsměvem, který mě vždy jako malou rozradostnil. Ruce měl v kapsách a pomalu se rozešel ke mně. Přitom se nepřestával usmívat.
Já jsem se nebála. Tentokrát ne. Věděla jsem, že je to ten starý Jason, jakého jsem milovala. Můj milovaný bratr, který mě dokázal vytočit i uklidnit. Můj dokonalý bratr, kterého měl každý rád a každá holka ho zbožňovala. Ten malý bratr, který si se mnou hrával, když jsme byli ještě malé děti.
Vyndal ruce z kapes a vřele mě objal. Já jsem zavřela oči a pořádně jsem ho objala. Jason se rozesmál a já s ním. Nevěděli jsme sice, čemu se smějeme. Bylo to ale hřejivé. V očích měl něhu a lásku. Takového bratra jsem chtěla a potřebovala. V této chvíli žádný zlý Jason neexistoval. V této dimenzi prostě neexistoval a mě to takhle vyhovovalo. Po chvíli se k nám přidaly dvě velmi důležité osoby. Ty osoby, které nás vychovávaly a mi je za to milovali. Teď jsme se všichni navzájem objímali a nevadilo nám to hrozné horko, které na nás doléhalo a nepříjemně pálilo. Všechno bylo v pořádku.
Až do té chvíle, kdy moji nevlastní rodiče zmizeli a s nimi i horko a slunce. Náhle jsem stála na studeném sněhu a příšerně pršelo. Mé zlaté šaty se zbarvily do ruda a Jason mi z ničeho nic vrazil černý kolík do srdce. Cítila jsem bodnutí, které nesnesitelně pálilo, a já se začala pomalu hroutit. Jen jsem tázavě pohlédla do Jasonových očí, které se rázem změnily. Byly černé jako noc a vyřazovala z nich prázdnota, která se vlévala do mě a já postupně mizela.
Probudila jsem se celá splavená a vystrašená. Rychle jsem se začala rozhlížet po temné místnosti, kterou ozařovalo jen světlo měsíce. Cítila jsem se klidněji, když jsem si uvědomila, že jsem v bezpečném pokoji s Aaronem. Aaron tvrdě spal a jeho dokonalé tělo osvětloval svit měsíce. Jeho tvář byla tak nevinná. Jeho dlouhé řasy se dotýkaly jeho modelované hebké tváře a rty měl mírně pootevřené. Spokojeně jsem se usmála a tichounce jsem vyklouzla z postele. Ze země jsem sebrala Aaronovu košili a hodila jsem si ji na sebe. Rychle jsem vešla na balkón. Okamžitě mě ofoukl studený vánek, který ovál mou rozpálenou pokožku. Bylo to ochlazující a příjemné.
Po špičkách jsem přistoupila k ručně řezanému zábradlí a unaveně jsem se o něj opřela. Měla jsem výhled na tmavě modré hory, které mohli být vzdáleny tak sto kilometrů. Před nimi se rozprostíral velký temný les, z kterého vyzařovala temnota. Znovu mě ovál studený vítr a já se otřásla. Pevně jsem se objala rukama a přitiskla si Aaronovu košili pevněji k tělu. V hrdle jsem cítila studené štípání, tak jsem si to rychle namířila k odchodu.
"Taylor.." ozvalo se tiché zasténání, které přicházelo odnikud. Rychlostí blesku jsem se otočila a připravovala jsem se na případný útok. Nikde nic. Otáčela jsem hlavu všemi směry, ale nikoho jsem nezahlédla. Samozřejmě jsem nikoho přehlédnout se svým upířím zrakem nemohla.
Nejspíš se mi to jen zdálo., pomyslela jsem si s váhavým výrazem a poté jsem zakroutila nevěřícně hlavou.
"Taylor.." ozvalo se znovu a já upřela pohled na pravou stranu. Asi jeden kilometr ode mě stála malá sklíčená postava, kterou jsem ihned poznala.
Babička!
Ihned jsem vyskočila z balkónu, který mohl být tak tři metry nad zemí Pro mě to nebyl problém. Lehce jsem dopadla na nohy jako kočka a rozeběhla jsem se na místo, na kterém před chvíli stála moje milovaná babička. Trvalo mi to asi pět vteřin a stála jsem tam. Babička ale nikde nebyla.
"Babi?!" zvolala jsem zoufale a doufala jsem, že je to opravdu ona. Když jsem jí zahlédla tam na balkóně, bez přemýšlení jsem se rozeběhla za ní. Teď mě zaplavila úzkost a strach.
Obloha se teprve začínala vyjasňovat, ale slunci se zdaleka nechtělo vylézt. Rozprostřela je kolem mě mlha a já znovu zavolala zoufalým hlasem na babičku. Rozhlížela jsem se kolem dokola a doufala jsem, že to byla ona. I z dálky jsem poznala, že i ona má výraz vyděšeného zvířete a třese se. Rozeběhla jsem se do hustého lesa a bosé nohy se mi propadaly do měkkého mechu.
"Babi, kde jsi?!" zakřičela jsem ještě zoufaleji a snažila jsem se zaslechnout jakýkoliv zvuk. Kromě mého nesouměrného dýchání byl les tichý. Bylo to zvláštní. Žádná zvířata ve vzduchu nebyla ani cítit. Určitě bych poznala, kdyby nějaký pták letěl kolem nebo zatoulaná liška proběhla nedaleko mě.
"Taylor.." babiččin hlas mě lákal hlouběji do lesa. Ihned jsem se za ním rozeběhla.
"Babi! Stůj, chci ti pomoct!" volala jsem udýchaně při běhu a měkký mech pod nohama vystřídala navlhlá hlína s jehličím, které se mi zapichovalo do chodidel.
"Taylor." Ozval se tentokrát hrubší mužský hlas.
Ihned jsem strnula. Nedýchala jsem. Prostě jsem jen stála na místě a zrak upírala na temnou vysokou osobu, která se klidně opírala o vysoký smrk a ruce měla přepažené na hrudi. Po chvíli se pohnula a namířila si to přímo ke mně.
Chtělo se mi utéct, ale nohy jako by mi přimrzly na místě.
Pane bože! Prosím, ne.., naříkala jsem v duchu a na sucho jsem polkla. Poté jsem se zhluboka nadechla a připravovala jsem se na nejhorší.
"Ale, ale. Copak ti nikdo neříkal, abys nechodila do hlubokého lesa sama?" otázal se výsměšným tónem a zastavil se kousek přede mnou. Pronikavé světlo osvítilo jeho bledou pokožku a dokonale tvarovanou tvář.
Nezmohla jsem se na slovo. Nikdy v životě mě nenapadlo, že tu potkám zrovna jeho. Všechno se mi kvůli němu v hlavě začalo vařit. Všechny vzpomínky vystoupily na povrch a zaplnily mi celou hlavu.
Po chvíli čekání, jestli něco řeknu, přistoupil blíž a uchopil mě za paži. Rozrušeně jsem se zachvěla a mráz mi přeběhl po zádech. Cítila jsem jeho dech. Jeho vůni. Slyšela jsem, jak se potichounku usmívá a v očích měl jen temno a prázdno.
"Ne..ne..ne.." zaprotestovala jsem tiše a vyškubla jsem se mu. "Ne!" zařvala jsem mu do arogantní tváře, na které měl zlomyslný úsměv.
Po kraťoučké chvíli smích ustál a začal se tvářit vážně. Hbitě vztáhl ruku a praštil mě přes tvář, až jsem se svalila na zem. Cítila jsem, jak se mi na tváři utvořila tržná rána a valí se z ní krev. S nářkem jsem se postavila na nohy a jeho arogantní úsměv se vrátil. Nakrčila jsem se a vyrazila jsem k útoku. Bez námahy mě však kopl do břicha a odmrštil pět metrů daleko.
Sakra!, zaklela jsem v duchu a položila jsem si ruku na břicho. Pořádně to bolelo, to jsem musela uznat. Ránu měl opravdu tvrdou.
Jak jsem se tak válela na zemi, klidně ke mně přistoupil a připravoval se na konečný úder. Já jsem zavřela oči a přála jsem si to mít co nejdřív za sebou.
"Taylor!" zavoval někdo za námi a překvapeně jsem otevřela oči.
Byl pryč!
V mžiku se nade mnou skláněl Aaron a pomohl mi vstát. Jen co jsem se postavila na nohy, podlomila se mi kolena a padala jsem na zem. Aaron mě ihned chytil a vzal do náručí. Se vzlyky jsem ze sebe vykoktala pár slov, které mu musely stačit.
"Babička… najdi jí.. byla.. byla tady.."
Ucítila jsem, jak sebou Aaron trhl, ale nezastavil. Šel dál a mé nářky neposlouchal. Stále jsem naříkala, aby jí našel. Aby mě položil ke stromu a vrátil se pro ni.
Samozřejmě by to nebyl Aaron, kdyby poslechl.
Vyskočil se mnou na balkón a ihned mě donesl do postele. Zabolelo to, ale dalo se to vydržet. Jen co ode mě odstoupil a vydal se ke dveřím. Začala jsem se zvedat, abych šla najít babičku. Na tom jediném teď záleželo. Aaron se vrátil a násilím mě přitlačil k posteli. Nadzvedl jedno obočí a zakroutil hlavou.
"To nebyla babička. Měla jsi jen halucinace. Jason má velkou moc." Snažil se mi to vysvětlit, ale já ho nechtěla poslouchat.
"Byla to ona.. určitě to byla ona.." to už jsem řekla s pochybností v hlase. Aaron vzal mou ruku, kterou jsem si přejížděla po ráně na tváři, a přitiskl ji ke své holé hrudi.
Teprve teď jsem si všimla, že má na sobě jen černé kalhoty od obleku. Zatraceně mu to slušelo. Nemohla jsem se teď koukat na jeho tělo. Musela jsem řešit jiný problém.
"Jak se sem dostal?" zeptala jsem se na konec.
"To netuším." Zamumlal zamyšleně Aaron a do dveří vběhla snad armáda upírů. Aaron pokynul k lesu a všichni se ihned přes náš balkón vydali k lesu. Hned za nimi přišla Vera a v ruce držela skleničku krve a pytlík s ledem. Rychle jsem se napila a pytlík mi Aaron položil na břicho. Strnule jsem se nadechla, když se studené kostky ledu dotkly mého rozohněného těla. Aaron mi shrnul z tváře pramen vlasů, který se přilepil k mé zpocené tváři a se smutkem v očích si mě začal důkladně prohlížet.
"Pane bože. Aarone!" vykřikl Vasilijev a spráskl ruce, když uviděl, jak tam bezmocně ležím.
"Bude v pořádku." Uklidnil ho Aaron a přitom mě nezpustil z očí.
Volnou rukou jsem nadzvedla pytlík, pod kterým se zbarvovala ohromná modřina.
"Páni." Zamumlala jsem užasle. Byla velká jako koláč a měla hnusnou fialovomodrou barvu.
Aaron na ni jemně položil konečky prstů a já zasténala.
Aaron na ni jemně položil konečky prstů a já zasténala.
"Promiň." Zamumlal a omluvně se usmál. Vasilijev si stoupl vedle nás a zaujatě nás pozoroval. Než stačil něco říct. Vyskočil na balkón jeden z upírů, kteří před chvilkou běželi do lesa, a celý udýchaný vběhl dovnitř.
"Pane. Stopa se nám ztratila tři míle od dálnice. Zaznamenali jsme jen jeden pach."
Váhavě se podíval na mě a rychle upřel pohled zpět na Vasilijeva. Aaron se netvářil překvapeně. Věděl, že tam byl jen Jason a moje milovaná babička byla jen halucinací.
Váhavě se podíval na mě a rychle upřel pohled zpět na Vasilijeva. Aaron se netvářil překvapeně. Věděl, že tam byl jen Jason a moje milovaná babička byla jen halucinací.
"Děkuji ti Liame. Většinu odvolej, ale některé tam nech. Určitě tam najdeme nějaké vodítko." Poručil mu zamyšlený Vasilijev a pokynul na Aarona, který s ním ihned odešel za dveře.
Trvalo asi dvacet minut, než se Aaron vrátil. Samozřejmě bez Vasilijeva. Vera ihned zmizela a Aaron zavřel balónové dveře.
"Co se děje?" zeptala jsem se ustaraně a opatrně jsem se posadila. Aaron začal balit věci. Jak moje, tak svoje.
"Jedeme do Kanady." Odpověděl prostě a z kamenného výrazu nešlo nic vyčíst.
Uběhlo necelých dvacet-čtyři hodin a já s Aaronem jsme jeli v černém mustangu, na který byl Aaron právem hrdý, do Aaronova domu. William a ostatní měli co nevidět přijet za námi. Jeli jsme po ledem pokryté silnici a kolem nás se rozprostírala nekonečná pustina a plno sněhu. Byli jsme kousek od hranic s Aljaškou. Aaron si tu pořídil dům hlavně kvůli případnému útěku.
Po půl hodiny jsme zajeli do ohromných lesů. Za nimi se rozprostíral obrovský dřevěný dům připomínající přepychovou chatku. Vedle něj bylo velké zamrzlé jezero a menší parkoviště.
Po zasnžené příjezdové cestě jsme dojeli až k domu a Aaron s povzdechem zastavil auto. Tento dům toho musel asi hodně zažít. Jeho vzpomínky jsem viděla na tváři, která působila zahanbeně. Samozřejmě jsem si z toho dokázala domyslet, co všechno se uvnitř dělo. U Aarona bylo známo, že měl stovky žen. Proč by je neměl mít i tady.
Po zasnžené příjezdové cestě jsme dojeli až k domu a Aaron s povzdechem zastavil auto. Tento dům toho musel asi hodně zažít. Jeho vzpomínky jsem viděla na tváři, která působila zahanbeně. Samozřejmě jsem si z toho dokázala domyslet, co všechno se uvnitř dělo. U Aarona bylo známo, že měl stovky žen. Proč by je neměl mít i tady.
Pomalu vystoupil a přeběhl k mé straně. Jako správný gentleman mi pomohl vystoupit. Tvář už byla zahojená a na břiše jsem měla středně velkou žlutou modřinu. Rozhlížela jsem se po okolí zatím, co Aaron vyndaval zavazadla z kufru. Bylo tu celkem příjemně. V dálce jsem zahlédla lišku, která se chystala na lov. Veverky se proháněly po stromech a bílá sova v šeru zářila. Bylo tu opravdu příjemně a ten čerství vzduch mi dělal opravdu dobře. Pořádně mi pročistil hlavu a plíce.
Ahoj, chtěla bych tě poprosit jestli by si na následujícím odkaze: http://www.coffeebreaks.sk/starter/hlasovani#
nehlasoval(a) pro The Paranoid. Chci ti říct, že to ráda oplatím nebo se ti můžu i odvděčit i jinak,... moc tě o to prosím :)