10. AARONOVA MINULOST
Scházeli jsme schody do haly, v které stálo plno upírů a upírek v noblesních šatech a ohromně se bavili. Zahlédla jsem několik upírek z Vasilijevových společnic, oblečených do společenských šatů podobných těm mým, ale zdaleka ne tak hezkých. Několik upírů na nás užasle hledělo, když jsme sešli poslední schod. Aaron se pobaveně usmál a vedl mě do velkých dveří po levé straně. Pomalu se všichni dávali do pochybu a šli stejným směrem.
Za dveřmi se rozprostíral obrovský zlatý sál zdobený freskami. Po pravé hrál pianista nějakou melodickou skladbu a přitom se vesele usmíval. Plno párů oděných do noblesních šatů tančilo valčík. Ti, kteří netančili, tak stáli nebo seděli u kulatých stolů pro osm lidí. Vypadalo to opravdu ohromně. Vasilijev stál vedle piana a povídal si s nějakými dvěma muži se skleničkou a doutníkem v ruce. Byl opravdu zabraný do konverzace, tak si nevšiml našeho příchodu. Zato ostatní ano. Pár upírů přestalo s konverzací ve skupinkách a radostně se vydalo k nám. Aaron se na některé zářivě usmál a vesele se s nimi přivítal.
"Aarone! Neviděl jsem tě asi dvacet let, člověče. Jak ses měl? A co tady ta krásná slečna po tvém boku?" řekl vesele nějaký upír s blond vlasy staženými do culíku v šedém oděvu. Mohlo mu být dvacet-tři let. Samozřejmě upíří léta nešli odhadnout.
"Petere! Taky tě rád vidím." Přátelsky ho objal, a pak ukázal na mě. "Tohle je Taylor."
Peter mi ihned vyrval ruku z Aaronova sevření a jemně mě na ní políbil. "Těší mě! Já jsem Peter Rurik Lebedev." Představil se šarmantně a konečně pustil mou ruku. Sladce jsem se na něj usmála.
"Také mě těší!" řekla jsem zdvořile a koutkem oka jsem pohlédla na Aarona, který sledoval přicházejícího Vasilijeva.
"Tak jste konečně tedy!" zvoval nadšeně Vasilijev a položil skleničku na podnos právě procházejícímu číšníkovi. Ladně se před nás postavil a s úsměvem mě obejmul. "Aarone. Radši si jí hlídej. Nejhezčí žena večera nebude dlouho sama." Škádlil ho Vasilijev a já se na něj stydlivě usmála. Poté k nám přišli další upíři se svými společnicemi. Všichni vypadali celkem staře. Odhadovala jsem je na Vasilijevův věk. U svého boku měli o trochu mladší ženy, které představili jako své manželky. Aaron se stal středem pozornosti a každý prohodil i pár poznámek o mě. Jen jsem přikyvovala a usmívala se. Bylo mi hrozně. Nesnášela jsem být středem pozornosti.
"Pojď si zatančit." Řekl Peter a já tázavě pohlédla na zaneprázdněného Aarona.
"Jistě. Proč ne." Odpověděla jsem nadšeně. Tanec jsem zrovna nemilovala, ale rozhodně lepší než to nudné přikyvování a nekonečně usmívání.
Vyšli jsme tedy k ostatním tančícím a já si všimla vzadu hloučku samých mužských upírů a jedné ženy.
Tyra.
Tyra měla vlasy upravené do dokonalého účesu a na sobě měla černé přiléhavé šaty s rozparkem, který vedl od levého stehna až na zem. Šaty měla zdobené zlatými kamínky a úzká ramínka byla pokryta zlatou nití. Kolem Tyry tvořilo kolečko několik mladých upírů a o závod s ní flirtovali. Zdálo se, že Tyra je velmi žádaná. Zajímalo by mě, jaký vztah k ní má Vasilijev.
Peter si všiml směru mého pohledu a odfrkl si. Začali jsme tančit a já se na něj tázavě podívala. "Tyra je hodně žádaná. Pokaždé jí někdo obletuje. Ona ráda flirtuje, ale málokdo jí zaujme natolik, aby si s ním začala něco víc." Objasňoval mi s úsměvem Peter.
"Co tady vlastně Tyra dělá?" koutkem oka jsem pohlédla na Tyru, která se smála na celé kolo a kolem krku držela nějakého černovlasého upíra. Bylo vidět, že ostatní na něj pěkně žárlí.
"Tyra vede Vasilijevovu armádu do bojů. Aaron ji totiž našel v jedné bitvě před čtyřiceti lety v Itálii a přivezl ji sem. Naučil jí bojovat a jak vést armádu. Kdykoliv Aaron nemohl, zastupovala ho. Stali se z nich nejlepší přátelé a nejlepší bojovníci." Sladce se na mě usmál a písnička skončila. "Samozřejmě na Aarona nemá. Aaron je nejlepší bojovník, jakého jsem kdy viděl. Nikdo se mu zatím nevyrovnal." Dodal nakonec.
Vedl mě zpět k Aaronovi, ale já ho zadržela.
"Počkej. Nemohli bychom se jít něčeho napít?" snažila jsem se vykroutit ze seznamování s novými upíry, kteří stáli s Aaronem v levém rohu a pokuřovali doutníky. Taky jsem se chtěla dozvědět něco víc o Tyře.
Peter souhlasil a vedl mě k číšníkovi se šampaňským. Vzal z podnosu dvě skleničky na vysoké nožičce a jednu mi podal. Poděkovala jsem a vedla ho ven z místnosti. Na můj vkus tam bylo moc rušno.
Cestou ven po nás kouklo několik upírů a jejich pohledy nás doprovázely až ke dveřím. Vešli jsme teď už do prázdné haly a posadila jsem se na třetí schod. Peter se ladně posadil kousek ode mě a jemně ťukl do mé skleničky. Usrkla jsem trochu šampaňského a pokračovala jsem ve výzvědách.
"Má Vasilijev a Tyra.."
"Ne, ne. Ona ho bere jako svého strýce." Vyhrkl pobaveně. "Vasilijev z ní chtěl udělat svou ženu, ale nakonec ji ani nepožádal. Ona o jeho citech samozřejmě ví, ale dělá blbou. Její srdce patří samozřejmě Aaronovi." Řekl se samozřejmým tónem a zahleděl se otevřenými dveřmi zpět do sálu.
"Aaronovi?" podivila jsem se.
"Jistě. On samozřejmě její city neopětoval. Jednoho dne toho trochu víc vypili a skončili spolu v jejím pokoji. Stráže se domnívali, že tam s někým zápasí, tak vběhli dovnitř a našli tam Tyru s Aaronem a rozmláceným pokojem."
Podívala jsem se s otevřenou pusou na Tyru a poté jsem pohlédla na zaneprázdněného Aarona. Nebylo divu, že se do něj zamilovala. Dobře jsem věděla, jak na ženy tady působí. "Oni spolu chodili?" dotázala jsem se s obavami a v mysli jsem měla překrásnou Tyru s přenádherným Aaronem v objetí. Zatřásla jsem hlavou, abych tu myšlenku odehnala a začala jsem se soustředit na Peterovu odpověď.
"Ne. Aaron jí hned ráno vysvětlil, že jí bere jen jako nejlepší přítelkyni. Ona s ním souhlasila, ale bylo na ní vidět, že ho jako přítele nebere. Dlouho se z toho dostávala. Dodnes s tím není úplně smířená, proto se divím, že tě bere tak v klidu." Povídal klidně a já si ihned vypila zbytek mého šampaňského. Byla jsem udivená, že se Aaron do Tyry nezamiloval.
Otevřely se vchodové dveře a dovnitř vstoupil neznámý muž. Měřil okolo sto-osmdesáti centimetrů a na sobě měl černý oblek, který rýsoval jeho hubenou postavu. Havraní vlasy, které mu malinko prošedivěli, měl perfektně učesané. Ladně vykročil vpřed a za ním se vydalo několik upírů. Namířil si to do sálu, a když procházel okolo mě a Petera podíval se na mě zářivě zelenýma očima, které jsem tak dobře znala. Znala jsem ty dokonale černé vlasy, ty oči a ten rys tváře.
Muž vešel i s ostatními do sálu, v kterém zavládlo okamžité ticho. Peter rychle vstal a zamířil do sálu. Já udělala to samé. Peter si to namířil k ohromenému Vasilijevovi a neméně překvapenému Aaronovi. Všichni v sále upírali zrak na vysokého elegána a jeho malou skupinku.
Když jsem došla k Aaronovi, ani nezaznamenal můj příchod a bez hnutí sledoval toho muže, který si to namířil přímo k němu. Stoupla jsem si za Aarona a chytla jsem ho za ztuhlou paži. Vasilijev se vzpamatoval jako první. Mávl na pianistu, aby pokračoval ve své přerušené skladbě. Většina upírů se vzpamatovala a napjatě si něco šuškali. Přitom nedůvěřivě pozorovali toho cizince.
"Vasilijeve." Pokývl hlavou k pozdravu a Vasilijev přikývl zpět. Poté se cizinec obrátil na Aarona a sladce se usmál. Někoho mi tím hrozně připomínal. "Aarone."
"Taky tě zdravím, tati." Řekl trpce Aaron a cítila jsem, jak se mu svaly v celém těle při vyslovení posledního slova napnuly.
Cože? Tati! Tohle, že je Aaronův táta? Byla jsem z toho vyřízená. Samozřejmě, že mi připomínal Aarona. Ty vlasy, ty oči, ty obrysy tváře! Myslela jsem, že Aaronoi rodiče jsou mrtví. Jak se zdálo, jeho otec byl naživu.
"Mohl bych si promluvit se svým synem, Vasilijeve?" požádal ho Aaronův otec přátelských hlasem.
"Samozřejmě. Ovšem budu u toho i já. Tedy pokud ti to nevadí." Vnutil se Vasilijev. Pochybovala jsem, že kdyby to Aaronovu otci vadilo, nechal by je promluvit si o samotě. "Rád bych si s tebou taky rád promluvil Orlando." Dodal nakonec kyselým hlasem Vasilijev.
"Jistě." Odpověděl Orlando - tak se tedy Aaronův otec jmenoval - a pokývl na upíry, kteří přišli s ním. Vasilijev pobídl Orlanda k odchodu a zamířil ke dveřím. Aaron se konečně trochu uvolnil a všiml si mé ruky omotané okolo jeho paže.
"Hned jsem zpět." Řekl smutným hlasem a políbil mě na čelo. Pak zmizel jako pára nad hrncem. Orlandův doprovod Aarona následoval a pár Vasilijevových mužů také. Samozřejmě se za ním vydala i Tyra. Chtěla jsem se k nim přidat, ale nemohla jsem se ani hnout. Dnešek byl plný překvapení.
Peter si všiml mého vyděšeného výrazu a táhl mě k prázdnému stolu. Všichni ostatní si začali hlasitě povídat o dnešním hostovi. Peter mi pomohl posadit se na židli a na stůl položil sklenici s krví.
"Napij se. Vypadáš… přepadle." Řekl starostlivým hlasem Peter a já ho ihned poslechla.
"Tys věděl, že Aaronův otec žije?" vyhrkla jsem nevěřícně.
Peter se posadil vedle mě a podíval se na parket. Pár upírů konečně začalo znova tančit a tak přerušilo to napjetí, které v sále před chvíli panovalo.
"Všichni to tu vědí." Pohlédl na mě s překvapením. "Podlé tvé reakce bych řekl, že ty jsi o tom neměla ani páru." Hodil do sebe skleničku vodky a poté se zakřenil.
"Myslela jsem, že jsou jeho rodiče mrtví. Vždyť byl adoptovaný a nikdo o jeho rodině nic nevěděl." Zrak jsem upírala na poloprázdnou skleničku s krví v mé ruce.
"Je pravda, že o nich nikdo nic nevěděl. Samozřejmě před dvěma lety se tady Aaronův otec prostě objevil. Aarona prý hledal desítky let. Nikdo mu to samozřejmě nevěřil, protože by ho už dávno našel." Vysvětloval mi pomalu a přitom si rozpustil své platinové vlasy z culíku. Vlasy měl dlouhé až po bradu a dokonale mu rámovaly jeho pohledný obličej.
"A kdo jsou ti upíři, kteří s ním přísli?" dotázala jsem se nakonec tichým hlasem.
"Skoro všichni jsou jeho ochranka. Jen ten hnědovlasý upír s bradkou, který postával vedle něj je jeho nejlepší přítel. Vasilijev Orlanda nesnáší moc dobře. Vždycky bral Aarona jako svého syna, kterého nikdy neměl. Teď se tu ale objevil Orlando a Vasilijev se bojí, že Aarona kvůli němu ztratí." Peter se postavil a namířil si to ke dveřím. Já rychle otočila hlavu, abych viděla, proč tam jde.
V hale stál Vasilijev a o něčem se dohadoval s Orlandem. Aaron stál kousek od nich opřený o zeď a nervózně potahoval z cigarety.
Jasně. Aaron byl natolik vynervovaný, že si musel dojít do pokoje pro svou záložní krabičku cigaret. Až ke stolu jsem cítila ten nepříjemný kouř s příchutí šafránu.
Tyra stála po Vasilijevově boku a občas se do hádky taky vložila. Ostatní je zaujatě pozorovali a ani nedutali. Peter se k nim mezitím připojil. Pár upírů v sále zaznamenalo hádku, která se vedle odehrávala, a nenápadně natahovali uši, aby se taky něco dozvěděli.
Jak jsem tam tak seděla, zahlédla jsem kousek přede mnou Clarissu. Měla na sobě rudé šaty po kolena a vlasy pěkně vyčesané nahoru. Setkaly jsme se pohledem. Clarissa po mě střelila rozzuřený pohled a věnovala se dál hnědovlasému upírovy v bílém obleku.
Bylo mi Clarissi celkem líto. Vždycky měla za konkurenci neodolatelnou Tyru. Když Aaron odešel, myslela si, že ho za hranicemi Ruska bez Tyry za zády dokáže okouzlit. Samozřejmě jsem jí tentokrát v cestě stála já. I když se pokusila Aarona svést za mými zády. Kdyby se to znova opakovalo, asi bych jí pěstí nedala. V tuhle chvíli jsem žasla nad svou kuráží. Většinou jsem to nebyla já, kdo dával přednost násilí. Nikdy jsem neměla ráda rvačky a nic podobného.
V přemýšlení nad mou odvážností, která teď byla v tahu, mě vyrušil nějaký upír.
"Ahoj. Já jsem Anthony." Představil se mi špinavý blonďák s hnědýma očima a zářivě se usmál, až mu byly vidět jeho dokonale ostré špičáky.
"Těší mě.."
Než sem stačila dokončit větu, přiřítili se další tři upíři a začali se mi všichni najednou představovat. Začínalo jich přicházet víc a víc, když mě zachránil Peter. Všichni se zarazili a s omluvou ihned zmizeli.
"Nemůžu tě nechat ani pět minut samotnou a ty už máš plno nápadníků." Zavtipkoval Peter a posadil se na své předchozí místo.
Letmo jsem se podívala do haly, kde samozřejmě hádka pokračovala. Aaron stál na svém místě a kouřil další cigaretu. Bylo mi ho hrozně líto. Vypadal opravdu rozrušeně.
"Neboj. Aaron bude v pohodě." Utěšil mě Peter a poté se k nám přistoupila nějaká upírka.
Měla mandlově hnědé oči, bledou pleť a světlé krátké vlasy. Byla asi stejně vysoká jako já a vypadala tak na sedmnáct.
"Tady jsi, lásko." Oslovil ji Peter a ihned vstal, aby ji mohl políbit. Potom, co se od sebe odtrhli, se oba rozzářili jako sluníčka.
"Taylor. Tohle je moje žena Debora." Oznámil mi Peter s pýchou v hlase, přičemž od ní neodtrhl zrak.
Debora se na mě podívala s úsměvem na tváři a natáhla ke mně ruku. Já se postavila a potřásly jsme si rukou.
"Těší mě, že tě poznávám. Konečně žena, která našeho Aarona zkrotila." Řekla líbezným zvonivým hlasem a koutkem oka stále hleděla na Petera.
"Také mě těší, Deboro." Řekla jsem s úsměvem, který dnes poprvé nebyl předstíraný. Debora působila velmi mile a sympaticky.
"Je mi líto, že se tu nemůžeme zdržet, ale máme doma nějakou práci." Mrkla na Petera a poté pohlédla zpět na mě. Peter ji z boku chytil kolem pasu a vlepil jí pusu do vlasů.
Jen jsem se na ně usmála a opravdu mi bylo líto, že Peter s Deborou odejdou. Nechtěla jsem tu sedět u stolu sama a sledovat tu hádku vedle.
"To je škoda." Řekla jsem sklesle a povzdechla jsem si. "Tak zase někdy Petere." Objali jsme se na rozloučenou a oba rychle odešli. Bylo na nich vidět, že jim na světě kolem vůbec nezáleží. Záviděla jsem jim to. Já oproti nim měla spoustu problémů, které začaly vyplavovat na povrch. Musela jsem myslet na důvod, proč jsme tu. Na svého zlého bratra, který drží mou milovanou babičku. Na vraždu, kterou spáchal. Na Noniuse, který do toho všeho Jasona dotlačil a zaplatil za to životem. Na životy poloupírů, které jsou v sázce, když je můj bratr naživu.
Z temných a nesnesitelných myšlenek mě vyrušil příchod čtyř upírů a jednoho člověka. Samozřejmě si jejich příchodu Vasilijev ani Aaron nevšimli. Orlando nebyl vyjímnkou. Jen Tyra kývla na pozdrav a dál si jich nevšímala.
Vešli do sálu a začali se rozhlížet. Uprostřed stál vysoký upír v mém věku s hnědými vlasy a ostře tvarovaným obličejem. Temným pohledem a úsměvem na tváři si prohlížel všechny v sále. Nakonec jeho pohled spočinul na mě a já rychle ucukla pohledem. Cítila jsem, že se začínám červenat.
"Zdravím, krásko." řekl melodický hlas a já ihned vzhlédla.
Byl to ten upír, kvůli kterému jsem se začala červenat. Po jeho pravém boku stáli dva vysocí a namakaní upíři. Také nevypadali moc staře, ale svaly měli opravdu velký. Byli to dvojčata. Oba měli kučeravé vlasy a pihy po obličeji. Na levé straně stál nějaký mladý upír okolo šestnácti s modrýma očima a blond vlasy, které měl přehnaně nagelované. Za ním se nenápadně krčil malý klučina okolo čtrnácti. Byl podobný tomu nagelovanýmu týpkovi. Bylo jasné, že jsou bratři. Samozřejmě on se ještě neproměnil. Stále byl člověkem, ale přístup na takové místo mu nebyl odepřen. Bylo na něm vidět, že se nemůže dočkat, až se přemění.
"Oh. Ahoj." Zakuňkala jsem potichu a on se pobavený z mé nervozity rozesmál.
Sklonil se nade mě a vzal mou ruku, aby ji mohl políbit.
"Já jsem Dean. Jak se jmenuješ ty, krásná dívko?" řekl melodickým hlasem, který zněl už celkem dospěle. Poté si sedl na židli vedle mě a jeho rty se křivily do smyslného úsměvu.
"Ehm. Jsem Taylor." Zamumlala jsem nesměle a stydlivě jsem se kousala do spodního rtu.
"Takže Taylor, jak to, že jsem tě tu dřív neviděl?" pokračoval Dean a jeho kamarádi se přemístili k vedlejšímu stolu, kde se dali do řeči s dvojicí upírek, které se hihňaly a mrkaly řasami.
"Dneska jsem tu poprvé." Vysvětlila jsem mu už trochu hlasitějším a klidnějším tónem. Přitom jsem nervózně pokukovala po Aaronovi. Vypadal úplně stejně jako před tím. Stál stejně opřený o zeď, jednu ruku měl v kapse a v druhé držel cigaretu.
"Opravdu?" řekl nadšeně Dean a naklonil se ke mně blíž. Vyděšeně jsem se mu povídala do očí, které působily arogantně. Rychle se naklonil k mému uchu a pootevřel pusu. Chystal se něco říct. Vyděšeně jsem zamrkala.
Pak se to seběhlo opravdu rychle.
Dean ležel na podlaze deset metrů ode mě a z tváře mu zmizel ten namyšlený úsměv. Tvářil se naštvaně a trochu vyděšeně. Vedle mě stál rozzuřený Aaron, který naštvaně prskal. Mrknutím oka byl vedle Deana, kterého zvedal ze země.
"Taylor je moje přítelkyně, ty hajzle!" křičel na Deana rozzlobený Aaron. Nikdy v životě jsem ho ještě v takovém stavu neviděla. Naháněl mi až hrůzu.
V tom se k Aaronovi s Deanem v ruce přiřítil Deanův doprovod. Než stačili na Aarona skočit, vstoupili mezi ně Vasilijevovi muži. Aaron nechtěně a prudce pustil Deana na zem a rozzlobeně si začal urovnávat sako.
"V klidu pánové." Řekl melodickým hlasem Vasilijev, který po Tyřině boku vcházel do sálu. Orlando zůstal stát v hale a dokonale zelenýma očima situaci pozoroval. Opravdu mi připadal Aarona. Kdyby Aaron někdy zestárnul, vypadal by přesně jako jeho otec. To se ovšem nikdy nestane. Aaron bude navěky dokonale krásný, charizmatický, energický a vášnivý mladý muž.
Dean se na Aarona nadutě usmál a poté mávl na svou družinu. Kývl na Vasilijeva a ladným krokem si to namířil k východu. Když procházel kolem mě, nasadil neodolatelný úsměv.
"Ještě se uvidíme." Zamumlal tiše a poté na mě mrknul.
Nevěnovala jsem té poznámce pozornost a ihned jsem se rozeběhla k vytočenému Aaronovi. Vběhla jsem mu do náručí a všechna jeho zlost se rázem vytratila. Teď přede mnou stál smutně se usmívající a zranitelný Aaron, který je vynervovaný z otcova nečekaného příjezdu. Starostlivě jsem se na něj zamračila a pohladila jsem ho po tváři.
"Měla by sis jít lehnout. Je celkem pozdě." Promluvil nakonec hlasem, který nezněl moc nadšeně, spíše unaveně.
Když jsem se rozhlédla po sále. Většina upírů se vydávala k východu. Vasilijev se s každým z nich přátelsky loučil a děkoval za příchod. Orlando stál u schodů s ostatními jeho upíry a o něčem se s nimi bavil.
"Dobře." Zašeptala jsem tiše a jemně jsem ho políbila na tvář. Ucítila jsem, že se trochu uklidnil a byl na vteřinu šťastný. Líbilo se mi ho dělat šťastným, tak jsem mu dala pusu na druhou stranu a poté ho láskyplně políbila na rty. Nakonec jsem se od něj se špatným pocitem odtáhla a zamířila ke schodům. Vasilijev mě rychle objal a popřál mi dobrou noc. Tyra se stále šťastně usmívala a bavila se s jedním upírem, který přišel s Orlandem. Opravdu asi dokázala okouzlit každého. Byla to pro ně dokonalá upírka. Její tělo opravdu vypadalo božsky. Smutně jsem si povzdychla a vykročila jsem na první schod.
"Ehm, slečno?" oslovil mě mužský tvrdý hlas, který jsem dokázala poznat.
Orlando!
"Ano?" ladně jsem se otočila k tomu nejhezčímu otci na světě a rozpačitě jsem zamrkala řasami.
"Neměl jsem ještě šanci se vám představit. Já jsem Orlando Thomsen." Představil se svědomitě a vysmekl mi hlubokou poklonu.
"Ráda Vás poznávám, pane Thomsene." Vykoktala jsem ze sebe zmateně. Bylo zvláštní mluvit s tak podivným a krásným mužem jako byl Orlando.
"Potěšení je na mé straně." Oponoval mi a já se na něj zářivě usmála. Cítila jsem, jak se červenám. Připadal mi stejně šarmantní jako jeho syn. "Jistě sis všimla, že můj syn mě nemá zrovna v oblibě. Já ovšem pro něj chci jen to nejlepší. Proto jsem rád, že si našel takovou dívku, jako jsi ty. Potřeboval trochu zkrotit." Obdařil mě zářivým úsměvem a já jsem si unaveně zívla.
"Ona. Slyšela jsem o jeho divoké minulosti." Souhlasila jsem s Orlandem. "Je mi opravdu líto, že k Vám Aaron není dostatečně uctivý." Mluvila jsem pravdu. Nelíbilo se mi, že Aaron tolik svého otce osočuje. Nic tak zlého neudělal a podle mě mu na Aaronovi opravdu záleželo.
"Děkuji ti, že jsi mi dala možnost se s tebou seznámit. Doufám, že se brzy uvidíme." Mluvil smyslným a hlubokým hlasem. Nadzvedl koutky úst k vděčnému úsměvu a poté mě nechal odejít nahoru.
AARON:
Samozřejmě si mou návštěvu v Rusku nemohl nechat ujít můj drahý tatínek. Rozhodl se, že mi chce pomoct s bitvou v Kanadě. Vasilijev z toho nebyl nadšený. Ostatně to ani já ne. Nepotřeboval jsem pomoc od něj a jeho zkorumpovaného klanu. Dřív se nepřetrhl, aby mě našel, a teď se mnou najednou chce jít do bitvy. Jak šlechetné., pomyslel jsem si sarkasticky.
Teď jsem navíc koukal na to, jak dostává na svou stranu i Taylor. Mojí dívku! Dívku, kterou jsem miloval od první chvíle. Pomalu se jí dostával pod kůži. Nebylo pochyb o tom, že to můj otec s lidmi opravdu umí. Když použil trochu svého šarmu, nikdo mu neodolal. Taylor byla tak křehká a bezmocná oproti jeho okouzlujícím manévrům. Zlostně jsem přešel k nejbližšímu stolu a kopnul do sebe skleničku vodky, které se nikdo ani nedotkl.
"Jsi nějaký podrážděný." Řekl melodický ženský hlas. Vzhlédl jsem a přede mnou stála Tyra, která se starostlivě mračila.